Chraňme svůj mateřský jazyk, chraňme svou kulturu!

Podle jednoho článku z tisku pojednávajícího o případu ztráty paměti je už za „zvláštní“ znak považována znalost spisovného českého jazyka. Takový stav, pokud by byl skutečně odrazem skutečnosti, by se musel považovat za maximálně alarmující!

Národ krom pokrevního pouta, společně obývaného reálného geoprostoru, společných dějin a kulturních hodnot vytváří totiž i rodný jazyk. Jaký by to pak byl národ bez jazyka? Samozřejmě, že taková vize plně vyhovuje stavitelům nového světového uspořádání, tedy globalistům, iluminátům, slouhům mezinárodních plutokratů a sionistů, ultraliberálům a internacionálním socialistům všech odstínů.

Útok na naši mateřštinu jde ruku v ruce s útokem na naši kulturu, když se po listopadu 1989 začala naše společnost uměle polarizovat a amerikanizovat. To vše za účelem dalšího rozdrobování a fragmentování národa. Nekompaktní celek přeci klade mnohem menší odpor, než-li pevný a jednotný národní organismus! A nejde jen o provozovny McDonald´s a záplavu béčkových komerčních dekadentních produktů filmového průmyslu Made in USA. Svou roli zde sehrávají i moderní technologie, které odcizují člověka a vnucují mu nové stereotypy. Četba klasické literatury se tak třeba dostává až na periferii zájmu mladých lidí. Dále se oslabuje tradiční funkce rodiny, která se sama ocitá v ohrožení.

Národně demokratická strana coby radikální nacionálně orientovaná strana především mladých a nezatížených lidí je odhodlána a připravena tyto hodnoty bránit, a to i za cenu, že se nám za toto úsilí dostane mnoha nelichotivých přízvisek. Chápeme však, že ve hře je toho mnoho – osud národa a otázka jeho dalšího přežití, aby i naše děti a děti naši dětí mohly být právem hrdi na to, že i oni jsou součástí českého národa, jenž zůstane věrný odkazu našich předků. A zda-li se toto podaří, to ze značné míry závisí i na nás všech. Mějme to tedy prosím na paměti!

Jan Kopal