Setkávání civilizací

Může být užitečné porovnat české názory na události v Afghánistánu s názory Rusů, kteří s národy vyznávající Islám přicházejí do styku, ať se jim to líbí či ne. Následující článek je z časopisu Argumenty a fakta č. 42/2001:

Islámské prameny terorismu

Útoky 11.září v N. Y., činnost teroristů v Čečensku, zničení buddhistických soch v Afghánistánu a k tomu nekonečné výzvy ke svaté válce proti nevěřícím, předvádí agresivní stranu Islámu. Společné akce proti teroristům vzbudily naději, že s terorismem bude zúčtováno. Avšak mnozí znalci předpovídají, že je to iluze. Svět musí pochopit, že činy Usámy bin Ládina jsou pouze soukromou dramatizovanou epizodou. Lidstvo se setkává s jevem, který přetrvá celé dvacáté první století a možná ještě déle. Řeč je nikoli o jednotlivých teroristických činech, ale o setkání dvou civilizací v podmínkách rychlé expanze arabského světa. Toto tvrdí rektor Východoevropského institutu psychoanalýzy, doktor psychologických věd Michal Rešetnikov.

Muslimský svět nemá zatím možnost otevřeně čelit evropskému světu v tradiční politické nebo vojenské formě. Prozatím většina arabských států nevládne adekvátní vojenskou organizací a nemůže čelit soudobým armádám západních států. Ale hospodářský potenciál arabského světa rychle roste. Prozatím mu stačí prostředky pouze na zastrašovací akce. Nenaplněná přání usilují některé skupiny řešit terorismem. Co bude až se objeví další možnosti? Např. vlastnictví zbraní hromadného ničení?

USA a evropské státy zdá se nepočítají se zvýšenými nároky islámského světa na rozšíření světového vlivu. V tom se pravděpodobně mýlí.

Na prahu jiného světa

Nároky na zvýšení vlivu islámských států budou sílit i s pomocí bouřlivého růstu Arabů a současně islámského světa na náboženské mapě. Již dnes z každého sta obyvatel 60 náleží k arabským a asijským národnostem. K Evropanům je možno počítat pouze 21 % osídlení světa. A jejich podíl se snižuje. Podle prognóz demografů ke konci 21.století nezůstane Evropanů více jak 10-15 %. Arabský svět aktivně usiluje o svoje prosazení.

Všichni s velkým nepokojem mluví o arabské expanzi, o islámském nástupu na Evropu, Ameriku, Rusko. Přitom muslimové usídleni v zóně evropské civilizace nehledí na nám drahé krásy a tradice Paříže, Londýna, N. Y., Stockholmu či Moskvy. Nepřizpůsobují se životnímu stylu ve státech, které je přijaly, žijí ve svém vlastním těle, uchraňujíce náboženství, obyčeje i způsob života. Na proslulou otázku Piláta ponského Kristu: „Co je pravda?“ dostaneme v arabském a křesťanském světě úplně rozdílné odpovědi. Různí se přístupy k takovým pojmům, jako je spravedlnost, pravda, pohled na násilí, cena lidského života. Možná proto je nám obtížné čelit Čečencům. Možná proto mírové iniciativy nenachází odezvu v arabském světě.

Možno předpokládat, že se Pákistán, Saudská Arábie, Arabské emiráty, Katar, Kuvajt připojily k jim cizímu nástupu USA a Evropy proti vlastním souvěrcům pouze ze strachu. Ze strachu, že USA naruší ceny ropy, potrestají dolarovým bičem nebo se zapíší do seznamu států vyhnanců. V podstatě i oni tajně nenávidí Ameriku.

Kolik bude vyhnanců?

A máme je my, Evropané, rádi? Pro nás nepředstavují jinou kulturu, tradice a pokud uvažujeme dostatečně chladně, tak i kvalitativně jinou civilizaci. Ta porodila i podstatně jinou mentalitu. V arabském světě je jiný systém zákazů a ohraničení, jiné chování k ženám, ke státu, k demokracii. Pro nás je zabití člověka kameny nelidské, pro ně část právní kultury. Pro Evropana je mnohoženství exotikou, pro muslima normou. Též dějiny nedávají velkých důvodů ke vzájemné náklonnosti. Možná by stálo za to častěji vzpomínat. Když ne o křížových výpravách, tak o nedávných desetiletích nepřímé kolonizace, útlaku, pronásledování, blokádách států a národů na jihu. Nemohlo to vše způsobit nenávist a násilí? Nezamotaly se USA a Evropa v systému dvojích standardů? Výhodných pro sebe a méně výhodných pro rozvojové státy. Při současné demografické dynamice mohou jednou tyto méně výhodné standardy platit pro 90 % států.

Barbarství nebo víra?

Kdo jsou současní teroristé? Události z jedenáctého září otřásly obvyklými představami o terorismu vycházející u nás z terorismu čečenského. Teroristické akty v N. Y. Neprovedly úlomky basajevského kladiva. V USA byl demonstrován ideový terorismus. Zákazníky i vyplniteli byli vzdělaní lidé počítající se k elitám islámského světa. My je označili za šílence. Oni jsou nepochybně zločinci, ale nejsou šílenci. Jejich sebeobětování ovlivněné východní záludností je plně uvědomělé. To není pomsta, ale cílevědomé ničení všeho, co stojí proti jejich Bohu a není v souladu s jejich vírou. Myslí si, že právo je na jejich straně, pokud jim víra dovoluje vést libovolné zločiny proti jinověrcům.

Ze současného (evropského) pohledu je to úžasný anachronismus, středověké barbarství. Zdá se nám, že 21.století není už vhodná doba pro náboženské války, křížové výpravy a svatou inkvizici. Ale to se nám pouze zdá! My považujeme teroristy za maniaky, ale jejich jednání je zcela promyšlené a zcela ve shodě se zákony jejich víry. Řádový islámský terorista dokonce nepřemýšlí o pro nás cenných hodnotách jako je demokracie, svoboda, lidská práva. Tam, kde my vidíme současnou ekonomiku, svobodu, rovnost, snášenlivost, tam oni vidí bezbožnost, plutokracii, rozvrat, pijanství, pornografii.

Pro nás toto není hlavní. Ale oni tak nepovažují. Někteří analytici vidí kořen problému v nerovnoměrnosti rozdělování světového bohatství! A předpokládají jestli bychom jim pomohli po dobrém, tak islámští radikálové by možná byli více ochotni k rozhovorům a spolupráci. To je nebezpečné poblouznění. Islámští radikálové se vůbec nezabývají tím, aby dostali svůj kousek koláče od současné civilizace. Jim nevyhovuje současná civilizace jako taková. V současnosti USA a západní Evropa uvěřily ve svoje vedoucí úlohu ve světě a vytrvale předkládají recepty řešení konfliktů celému světu. Ale přeje si islámská část světa připojit se k evropským hodnotám a modelům? Podle všeho ne. Tedy navzdory ideálům vzájemně se ovlivňujícího se světa, vymyšleného činovníky UNESCO, máme před sebou život na ostře ohraničeném styku islámské a evropské kultury. Jakým bude tento svět 21.století? takovým, jakým ho vytvoří americké bomby a rakety? Svět v ustrašené a vynucené poslušnosti? Tehdy se on dříve či později změní v novou katastrofu. V arabském světě existuje i kvalitativně jiná procedura z prostředkování a udržování míru. Proto v něm spokojeně žijí Saudská Arábie s Irákem a s Arabskými emiráty, Egypt se Súdánem a s Libyí. Tradiční evropský model biče a perníku i privilegovaného přátelství (jako v případě USA a Izraele) se v tomto světě nevyskytuje. V podporu toho všeho naléhavě vyrůstá idea nezávislé třetí síly, která z hlediska Arabů by nebyla spojencem Západu ani Východu. A kde je taková třetí síla. Ztěží to bude OSN, která v nynější podobě je dokonce v demokratickém Rusku vnímána hlavně jako americký institut. Odpověď na zmíněnou otázku doposud není.

Přeložil Blažej Dub