Národ není přežitkem!

Jacques Delor,bývalý předseda EHS prohlásil: "Pád komunismu na východě oživil strašidlo nacionalismu. Proto je třeba, aby členské státy Evropského společenství si zvolily společného evropského prezidenta. Ten si potom vytvoří vládu, která bude řídit společné záležitosti ES v rámci těch kompetencí, které jednotlivé členské státy postoupí společným orgánům - Radě ministru ES a evropskému parlamentu."

Strašidla nacionalismu, tento nacistickým (národně socialistickým) režimem zprofanovaný pojem je dnes neustále a úmyslně používán na místech, kde si normální člověk představuje patriotismus. Je to výraz zednáře Delorse, který` jako kosmopolita učil lidi odmítat lásku k vlasti a národu. A byl to patriotismus, který v historii pomáhal menším a malým státům přežít okupaci silnými a mocnými. Ještě donedávna tomu bylo v Československu. Pojem "strašidla nacionalismu" se proto musí týkat pouze národu velkých, jejichž nacionalismus se může velmi rychle změnit v šovinismus.

Prezident Wilson 11.února 1918 před americkým Kongresem prohlásil: "Národy a země nesmějí již být dále předávány z nadvlády do nadvlády jako nějaké zboží nebo kostky ve hře. Určité vymezené požadavky národnostní musí být v mezích možností uspokojeny, aby nebyl rušen pokoj Evropy a celého světa." Doplnil tím svůj projev z 8.ledna 1918, ve kterém zdůraznil, že zásada spravedlnosti je to, co dává národům právo žít vespolek ve stejných podmínkách svobody a bezpečnosti, ať jsou silné nebo slabé.

Karel Kramář ve svém souboru úvah "Náš nacionalismus" mimo jiné napsal: "Nám nepomohou ani převraty, ani diktatura, nám pomůže jen náprava v duších a srdcích českého lidu. Nám pomůže, když se zase probudíme z té nacionální letargie, ve které jsme, poněvadž v nás patriotismus uměle uspávali, a to z míst, která neměla nikdy tak dělati." Kramář tím myslel především Masaryka a Beneše.

Masaryk nikdy nebyl českým nacionalistou, patriotem, za kterého byl později vydáván svými stoupenci. Koncem l9.století ještě pochyboval o budoucnosti českého národa a sám sebe považoval za kosmopolitu. Byl si dobře vědom, že československý stát vznikl až na samém konci I. světové války z vile vítězných mocností Dohody, především prezidenta Wilsona a že to byly zejména ruské legie, které vznikly bez jeho přičinění, a které dokázaly pod Gajdovým velením obsadit celou sibiřskou magistrálu, a tím zabránily přepravě odpočatých německých a maďarských vojáků ze zajateckých táboru na Urale na západní frontu, kde armády Dohody mlely z posledních sil. Proto se prezident Masaryk hodlal zbavit nepohodlného náčelníka generálního štábu čsl. armády generála Gajdy v roce 1926, který prohlédl hru, jakou s národem hrál Masaryk a jeho sluha Beneš. Masaryk proto přikládal na "důvěryhodnosti" dokumentům, které mu dodal proti náčelníkovi generálního štábu gen. Gajdovi vedoucí sovětské bolševické mise v Praze a byl ochoten vyžádat si další. Masarykovo přesvědčení, že Československo má být vzorem stability ve střední Evropě, se jeví ve světle Masarykových přehmatu dosti paradoxně. O tom, jak by se zachoval jako prezident za mnichovské krize, když Československo opustily ty státy, které jej spoluvytvářely, se můžeme jenom dohadovat. Jeho syn Jan řekl, že by se diktátu nepodvolil. To jsou ale domněnky.

Jestliže dnes slýchávám z úst soudobých politiků, že by nám měl být Masaryk a první republika vzorem v mnohém, nezbývalo mně, než si zalistovat v dobovém tisku politických stran a vpravdě jich bylo v parlamentu až 16, abych se přesvědčil, kolik bylo politických a kriminálních afér, vzájemného obviňování z korupce a zrady, jaká byla nesnášenlivost česko-německá, slovensko-maďarská, rusínsko-židovská, jaké byly skandální poměry při privatizaci, jak se neustále rozšiřovala státní administrativa a jaká arogantní byla tehdejší byrokracie, jak nedoko­nalý byl sociální systém a jaké byly obavy z ohrožení státu. Tisk přinášel zprávy o rozkradených milionech,v kapsách nejvyšších politiků konče, nejčastější nadávkou mezi politiky bylo slovo "zloděj". Britští vyslanci u nás srovnávali korupci v ČSR s poměry v Jižní Americe. Do toho komunističtí poslanci vykřikovali,že svým odpůrcům co nejdříve zakroutí krky (Gottwald). Proto NOF naznačovala, že je třeba přejít od liberálního zřízení ke stavovské demokracii na základě korporací a dostat věc pod vládu spravedlnosti. Brambory byly základní surovinou k výrobě lihu. Jedna z největších tehdejších afér, lihovarnická, došla až k prezidentu Masarykovi, jehož "dispoziční fond" obdržel od Družstva hospodářských lihovarů k 70. narozeninám prezidenta dar - tři milióny předmnichovských korun. Tedy žádný pakatel! Korupční skandály se rozpoutaly i kolem dalších komodit - kukuřice, cukr, uhlí, benzinu. Tak se zprofanoval "národ" jako dnes.

V ústavě první republiky se výslovné mluví o národu československém. V r. l926 byla ústava rozšířena zákonem o státním jazyku, za který byl určen jazyk československý. Slováci tedy byli považováni za odnož českého národa a pojem "čechoslovakismus" je Masarykovým výplodem. Tím Slovákům nebyla poskytnuta přislíbená autonomie a to velkou měrou přispělo k pozdějšímu nárůstu rozbíjení republiky a jejího zániku. Tak Masaryk určil i státoprávní sudetských Němců jako bývalých přišlých kolonistů. Jenže tito "kolonisté", k nimž patřily i Masarykovi předkové, tvořili u nás čtvrtinu všech obyvatel republiky.

Veřejnost zná Masaryka většinou z Čapkových Hovorů s TGM. Tato kniha ale nepodává věrný obraz Masaryka. Kromě toho do jeho rukopisu zasahovala Masarykova dcera Alice, která chtěla udržet otce na "oltáři vznešenosti a uctivosti". Už prvním paradoxem v Masarykově životě je jeho "češství". Matka byla totiž Němka a otec Žid. Takový člověk nemohl se stát potom opravdovým národovcem. Protikladem patriotického nacionalismu se stal Masarykův kosmopolitismus - bolševický internacionalismus. Všude, kde tyto dvě složky vítězí dochází k popírání základních lidských práv, že se totiž všichni lidé rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a lidských práv, práva na zdraví, vzdělání, na práci k obživě.

Žijeme nikoliv v humanitě, ale v období válek, protože jsou upírána práva slabším národům silnějšími. Celé 20. století je toho dokladem. Všude, kde je zavrhováno Kristovo evangelium, vidíme propad morálky a mravnosti, vítězství zla nad dobrem. Celé národy a státy se dostávají na šikmou plošinu globalizace, kde schází Bůh jako láska k bližnímu.

MUDr. Jaroslav Lhotka