Pomozme Lužickým Srbům v těžkých chvílích

Nejmenší a, bohužel, u nás v Cechách málo známý národ Lužických Srbů, žijících v těsném sousedství, národ, který přes tisíc let odolával soustavné germanizaci, je v ohrožení a potřebuje i naši pomoc. Sjednocení Německa, ke kterému se vzhlíželo s nadějí, nepřineslo očekávaný rozvoj, ale naopak ještě větší zhoršení jejich tak svízelné situace. Vysoká nezaměstnanost v lužické části Saska a Braniborska vyhání stále více mladých Lužických Srbů do prosperujících západních částí Německa. Tím se zhoršuje dříve kompaktní osídlení srbských osad, jež bylo již dříve narušeno odbagrováním desítek vesnic se srbským obyvatelstvem a osídlení srbských osad se dále drolí a snižuje. Tato na německé poměry vysoká (20 - 30 %) nezaměstnanost má vliv i na enormní snížení populace, a tak se mají údajně "z úsporných důvodů" rušit střední školy i v tak ryze srbských oblastech jako jsou Chroščicy a další školy v lužickosrbské katolické oblasti. Je to oblast, kde nám tak blízká a srozumitelná srbština je slyšet na ulici, v obchodě a odkud se z kostela rozléhá zpěv náboženských písní v řeči připomínající starou češtinu

Jablonec má družební vztahy ke zhruba stejně velkému městu Budyšínu. Snažme se toho využít a navazujme přátelské kontakty na úrovni škol, sportovních oddílů, tanečních souborů a uměleckých skupin. Je možné se zúčastnit i výměnných pobytů českých a lužických dětí.

A hlavně podpořme naše tak zkoušené slovanské bratry podpisem protestních peticí proti rušení škol po vzoru žáků a mládeže z Hořicka, Ostravska a celkově i občanských protestu po vzoru obyvatel Varnsdorfu. Lužičtí Srbové nemají jako menšina vlastní mateřskou zemi, o niž by se mohli opřít a Lužice přece byla po staletí spojena s českými zeměmi, a proto vzhlížejí s nadějemi k nám.

Ústava svobodného státu Sasko zahrnuje i garanci ochrany jazyka, kultury a národních tradic Lužických Srbů. Žádejme proto naplnění těchto zákonů.

Naše republika bývá napadána za diskriminaci romského obyvatelstva, které částečně emigruje z prospěchářských důvodů. V přetěžké finanční situaci našeho státu jsou dotovány mizivě navštěvované romské školy a kulturní zařízení. Cikánské obyvatelstvo u nás nekočuje jako je to časté nejen v Portugalsku, Francii a Itálii, ale i ve Velké Británii. Žádejme totéž od bohatého Německa - jinak by šlo opět o násilnou asimilaci. Vše toto je v našem národním zájmu při vstupu do Evropské unie.

V našem Chebu - kde téměř není německá menšina - je všude vidět dvojjazyčné nápisy - zatímco v současném Budyšíně (kde byly za "socialismu" na všech obchodech a státních institucích dvojjazyčné nápisy) dnes zmizely a nahradily je jen německé, a to i přesto, že v Budyšíně žije kolem 7 tisíc Lužických Srbů, tedy asi každý šestý obyvatel města. Stejně tak je zajímavé, že údajně nejsou peníze na to, aby se udržela srbská škola v typicky srbské vesnici Chrosčicích, ale byly peníze na demolici velkého obchodního domu „Domu módy" v Budyšíně, a to jen proto že "architektonicky tato stavba nezapadala do celkové zástavby". Je potřeba, abychom se kolem sebe dívali. Lužičtí Srbové nejsou standardní menšinou, jakou známe i z jiných států. Již od 6. stol. žijí na území, kde .měli svůj stát, zahrnující velké oblasti nynějších německých tzv. východních zemí. Ohněm a mečem, jinými formami násilné, až kruté germanizace, soustavné, staleté, se z nich stala menšina, jíž je stále ukrajováno z jejích práv.

Historickou i morální povinností Němců je podpora Lužických Srbů v míře obvyklé než v jiných státech. Jen tak mohou zmenšit své zlé skutky minulosti. Saská vláda, ovládaná, bohužel, křesťanskou CDU, činí však opak. Nemůžeme a nebudeme k tomu mlčet.

Vážení čtenáři, uznáte-li za vhodné, pište protestní dopisy na Velvyslanectví SRN, Vlašská 347/19, Praha l, 110 00. Zúčastněte se i dalších protestních akcí. Lužičtí Srbové byli celá staletí našimi spoluobčany. Jsme jim to povinováni.

František Truxa

(Přetištěno z Křesťanského sociálu)