Protentokrát: Pane profesore, díky!

Zkoprnělí páprdové z Bruselu zírali na českého předsedu parlamentu Václava Klause jako čerstvě vyorané myši, a to právě ve chvíli, kdy jim profesor Klaus taktně naznačil, že nestojíme o novou vizi jednotné a zglajchšaltované Evropy. Ale to neměl činit, doma pak vypuklo hotové inferno, kdy se sněmovní vrtichvosti začali předhánět v tom, kdo že je více proevropský (ve smyslu kdo se umí Evropské unii nejlépe vecpati kamsi). Samozřejmě, že v tomto pomyslném měření sil uspěla čtyřkoalice s agentem britské MI5 Karlem Kühnlem, jinak po operaci hlasivek nadějným zpěvákem a po shození bradky idolem žen a dívek.

Jenže, že budou i nadále národu servírovat různé tzv. vysvětlovací kampaně o přednostech Evropské unie. Pochopitelně hrazené z kapes daňových poplatníků, tedy i těch, kteří zastávají jiný názor a vstup do EU programově odmítají. V demokratických zemích se podobné kampaně řeší jinak: Stoupenci i odpůrci mají stejný prostor k tomu, aby mohli veřejnosti předkládat své argumenty a ta na základě takové rovné argumentace se pak sama rozhodne. Nikoliv ale u nás, zde se rovná soutěž nestrpí! Ale klam a podvody nemívají nikdy dlouhého trvání.

Klausův výrok má tedy minimálně jedno pozitivní hledisko – vyvolá konečně diskusi o našem evropském směřování a naší roli v rámci EU. Nechceme okovy, nechceme postavení otroků, chceme rovné podmínky v Evropě, v Evropě národu dle představ generála de Gaulla. Takže profesore, díky za impuls (ovšem nikoliv ten Halíkův a spol.)! Skutečně musíme udržet nejen úlohu národních parlamentů.

Jan Kopal