Cíle politiky NDS


Důležitým cílem je prosazovat české národní zájmy, které jsou v současnosti ohroženy. K jejich ohrožení přispívá ovládnutí sdělovacích prostředků cizím kapitálem. K čemuž došlo nedošlo v tak velké míře na Slovensku a v Polsku. I proto tam národní strany s podobným programem jako NDS získávají alespoň 10 % voličů. Proč ne více? Ve státech bývalého socialismu průmysl nevyráběl určité výrobky, o které byl zájem. Tímto se vypěstovala víra v nadřazenost západních průmyslových států. Po pádu socialismu se nikdo nestaral o rozvoj oborů, které mohly vyrobit to, o co byl zájem. Tím by zesílila koruna a zvýšila se životní úroveň. Změny tenkrát jely podle někým sestaveného scénáře, což se pouze dalo tušit. Dnes víme, že možnosti průmyslového rozvoje v roce 1990 byly příznivější. Dnes víme i o příznivějších cestách hospodářského rozvoje než jakou jde ČR.

Pro snížení nezaměstnanosti, zvýšení životní úrovně není nutné vstupovat do EU. Ta nás naopak podrží na úrovni méně rozvinutého státu s menšími platy. Podobně jako Portugalsko, Španělsko a Řecko dlouho po vstupu do EU mají pořád menší mzdy než v Německu, Francii a jinde. A to je osud všech států střední a východní Evropy, které do EU vstoupí. Jsou samozřejmě produktivnější cesty hospodářského rozvoje než nabízí současné vládní strany. Podrobně to není možné rozvádět. Z hlediska filozofie je žádoucí si ale položit otázku. Chceme být stále v něčím vleku, což přináší menší životní úroveň značnou nezaměstnanost a druhořadé postavení pro český stát? Pokud ne, je možné dát svůj hlas síle, která chce začít změny u vědy, techniky a průmyslové výroby vyšších technologií.

A vyspělý průmysl je i v národním zájmu. V současnosti je též nutné pozvolna zavádět výrobu zboží vyšších technologie jaká doposud v ČR nebyla.

Blažej Dub

Odsun Němců z jiného pohledu

Od roku 1990 můžeme číst v českém tisku názory potomků Němců odsunutých z ČSR. Hodnotí svůj osud jako velikou nespravedlnost, možná největší, jaká se kdy v dějinách stala. Je možné číst i názory takové. Odsun způsobil prezident Beneš se svými dekrety. A dosti povrchně uvažujících Čechů tomu věří. Takovým názorům nahrává pravda způsob hodnocení dějin většinou českých historiků. A to zdůrazňováním voleb, ve kterých zvítězila SdP s Henleinem v čele s následky jaké to mělo. Čeští historici vystudovaní v socialismu i po roce 1990 považují možná nacionalismus za více či méně nepříznivý jev, o kterém raději nechtějí mluvit. V USA považují např. Poláci, Italové, Němci, Číňané a další národy za přirozený jev, jinak by nemohli držet po generace národnost svých předků. Jejich nacionalismus není agresivní, i když též USA způsobuje soužití různých národů někdy potíže. Potíže v soužití národů v Evropě vznikaly v případech, kdy jeden větší národ se prolínal v osídlení s národem jiným. To byl případ nejenom Němců a Čechů. Též Poláků a Ukrajinců, Maďarů a ostatních národů v Uhersku, Bulharů a Rumunů, Řeků a Turků, bývalé Jugoslávie. Spory v soužití národů vznikaly dávno před vymyšlením rasové teorie Němci. Teorie označovaná jako nacionalistická ke sporům mezi Čechy a Němci něco přispěla.

Je ovšem problematické tvrdit, že pouze nacismus vyvolal rozkol mezi Čechy a Němci a též přání Němců připojit se k říši. Podobně nějaká teorie stěží mohla být hlavním důvodem pro rozpoutání války. V britském výkladu dějin mají obě světové války stejné hospodářské příčiny. Ty byly pro vznik obou válek rozhodující. A nikoli nějaké ideologie. Toto může zjistit každý, kdo čte anglicky. I knihy o čerstvě skončené válce z let 1945-48 vydané v Československu a Polsku nepřikládají ideologiím zásadní význam pro vznik války. Na genocidu Židů a ostatních národů měla ovšem rasová teorie vliv rozhodující. S tím souhlasí všichni. Význam ideologií na vznik války se začíná zvětšovat po vzniku NDR a začlenění Maďarska ke spojencům SSSR. Bylo žádoucí spojenectví SSSR s těmito státy nějak zdůvodnit. Teorie, která připisovala fašismu a nacismu odpovědnost za rozpoutání války dosti snímala vinu z německého a maďarského národa.

Takový výklad vzniku války vyhovoval komunistům a vyhovuje někomu i nyní. V současnosti se vynořily názory považující fašismus a komunismus za stejná zla. Proto není výklad příčin války, v němž ideologie jsou rozhodující výhodný pro Čechy. Protože Češi údajně mohli komunismem způsobit možná stejné zločiny jako někdo fašismem. Není ale naděje, že by historici zaměstnaní na vysokých školách chtěli něco změnit na výkladu vzniku války. Též i z existenčních důvodů. Kdo si chtěl přečíst něco jiného o dějinách Německa a vzniku válek než se u nás padesát let psalo měl příležitost v knize Sebastina Haffnera – Od Bismarka k Hitlerovi. Dílo bylo k dostání v prodejných levných knih ještě v roce 2001.

Autor zastává názor, že válka byla jasným cílem Německa už v létech vlády kancléře Hindenburga. Pouze se přesně nevědělo, kdy, jak a s kým do toho jít. Ale vraťme se k otázce: Proč došlo k odsunům, proč Německo ztratilo území o rozloze 121 000 kilometrů čtverečních, kde žilo před válkou asi 13 miliónů obyvatel, z nichž všichni nebyli Němci. Proč musely odejít menšiny z několika států? Odpověď je celkem snadná. Vítězi války považovali Německo za příliš veliké, silné a nebezpečné pro sebe a ostatní státy. Z důvodu národnostní nesnášenlivosti či ideologie, od které je možno nakonec upustit by pravděpodobně z ČSR Němci odsunuti nebyli. Ještě pro pořádek – německé menšiny čítaly po půl miliónech v Polsku, Maďarsku, Jugoslávii. V těchto státech vlastnily relativně více pozemků než v ČSR. Ve východním Prusku žilo před válkou 2,3 miliónů obyvatel. Nebylo odsunuto pouze několik Němců, kterým se podařilo zahrát ruskou či polskou národnost. Kdo smýšlel levicově, mohl si vybrat sovětskou zónu.

Nikoho tam nenapadlo posuzovat politické smýšlení Němců, jako se to dělo v ČSR. Proto byli odsunuti všichni. Nikdo též v současnosti neobtěžuje ostatní čtyři národy úvahami o kolektivní vině divokého odsunu, s požadavkem návratu nebo alespoň s návratem majetku. Dnes je tedy Německo znovu hospodářsky silné. Je celkem přirozené, že v něm jsou síly, které by chtěly území uspořádané válkou o něco pozměnit. Spory mezi národy jsou věčné asi jako spory mezi sousedy.

Dnes naštěstí není Německo tím, čím bylo tenkrát. Přesto jeho zájmy se mohou dosti různit. Dosavadní parlamentní strany co měly příležitost vládnout, neprosazovaly české národní zájmy důrazně. Nebudou to dělat ani po vyhraných volbách. Proto by bylo velmi užitečné, aby získala alespoň 1,5 % nějaká vlastenecká mimoparlamentní strana. A tímto peníze na činnost a úspěch ve volbách roku 2006, kdy už pravděpodobně české národní zájmy velice utrpí. Je také možné nestarat se o přítomnost, vzpomínat na minulost a věřit, že současná vláda hájí národní zájmy dobře.

Blažej Dub