Úvodník:

Národní demokracie-jediná strana v České republice hájící národní zájmy


Dnes a denně si pokládáme otázku: “Která politická strana vlastně hájí národní zájmy ?” Odpovědi byly doposud velmi jednoduché, neboť kosmopolitní Občanské fórum vyplodilo politické spektrum podobné panoptiku. Scénář zrazené revoluce studentů a pošlapání památky hrdinů 17. listopadu 1939 byl pro český národ , jak se ukázalo –zrůdný! Zdání pozlátka jakéhosi odvaru demokracie je na hony vzdálen principům nedokonalé první republiky. NDS ji zakládala. Hájila její principy až do jejího konce! Bojovala a alarmovala národ v době před Mnichovem, ale i po něm. Přinesla a přináší nemalé oběti pro jeden základní princip: Vyšla z národa a byť prožila za 154 let od konání Všeslovanského sjezdu, kde ji vyhlásil František Palacký, strastiplný vývoj hledání více pravd. Nikdy však své voliče nezklamala a pevně věřím, že tomu tak bude i ve volbách , kdy jde osamocena proti přesile ničitelů hodnot, které generace před námi s oběťmi vytvářely. Princip národní emancipace národa, tak jak jej vytýčili buditelé je sice v kontextu současného vývoje jednadvacátého století spojen s jinými hodnotovými základy, avšak jedno má Národní obrození společné : Nutnost jeho opakování!

Nemůžeme proklamovat obranu českého jazyka, ale pozor! Abychom se nemýlili: Útoky na českou státnost jsou spojeny se systematickým odnárodňováním. Lákadla konzumní společnosti, nekonečné obzory možností vycestování, kult násilí, drogy, zparchantělá kultura, vymývání mozků a s tím spojené nekonečné oblbování lidí, vytváří precedens. Národ je v krizi. Dvacáté století mu dalo šanci v podobě I. republiky, kdy ČSR patřila mezi nejvyspělejší demokracie a hospodářsky rozvinuté státy. Nastal však zlom, který má své příčiny v Mnichovském diktátu a zradě západních spojenců. Komunistický režim internacionalizoval život v zemích sovětského bloku a de facto po roce 1968, kdy se náš národ vzedmul, nastal dlouhodobě plánovaný proces likvidace našeho národa zevnitř a pod tlakem jiné formy zrůdné filozofie „nenárodů“.

Jistá mocenská „lobby”, která dala vyrůst experimentu zvaný „socialismus a komunismus“, ale i nacistické zrůdné ideologii má společného jmenovatele: Zneužití národních citů NSDAP a KSČ? Obě to jsou jedna rovina, ale možná jiné „zabarvení: červená a černá... Podívejme s blíže na ideologii „dělnická“. S jménem třídy se dělaly nejhorší zvěrstva, přičemž za nacistické okupace a komunistické diktatury byl dělník posledním, který mohl do čeho mluvit.  V dnešním pojetí se nic nezměnilo. Prostí občané každé totalitární diktatuře jsou vysáti až do morku kosti a národ je jen statistou. Zrůdnost nacismu spočívá ve zneužití národních citů lidu, který strádal. Výmarská republika u sousedů trpěla liberalismem devatenáctého století a toto pojetí spojené s ekonomikou selhalo. Hospodářský vývoj našich odvěkých potlačovatelů spěl po válce pod Erhardovou taktovkou jinak a proto, že Němci si nechali hrdost národa v záloze a nyní používají hospodářských metod okupace ČR , máme tu opět jakési podobenství, které se českému národu vymstilo, když se orientoval na spojenectví, která vedla ku zkáze.

Jistá nepoučitelnost a rezignace po euforiích, zrada principu obrany vlasti proti útočníkům, tři sta let nadvlády, Mnichov, 1968 ale pokračování opětovné cesty k porobě v podobě kandidátství do EU, učinila z části našeho národa to co jsme nyní. Nepochybně máme dobré vlastnosti, které nám přisuzují přední místo mezi kulturními národy světa. Je nanejvýše obdivuhodné kolik jsme toho dali, přičemž Národní strany , nejprve staročeská a posléze mladočeská a NDS dala národu to co dnes mnozí popírají: hrdost nad samým, cestu k nezávislosti. Vždyť i prezident Osvoboditel prof. Tomáš G. Masaryk a dokonce námi kritizovaný JUDr. Edvard Beneš by nebyli tím čím byli bez JUDr. Karla Kramáře a JUDr. Aloise Rašína. Domácí odboj při vzniku ČSR je často bagatelizován a dokonce ve školách se nesmí o něm učit, neboť na osnovách se podílejí postkomunističtí nohsledi. Čím jsme byli a čím chceme být ?

Český národ je opět na křižovatce svých pohnutých dějin. Opět tu máme po Varšavské smlouvě spojenectví, které při změně režimu může přivést do naší vlasti opět okupanty. NATO v současné agresivní podobě vůči státům, které nesdílejí stejné hodnoty, není stoprocentní zárukou suverenity ČR. Žel, ani naši spoluobčané-politici, kteří nás desátý rok tlačí do EU. Záruky svobodného rozvoje národa tu nejsou. Co tu tedy je ? Zoufalý stav našeho politického života. Ten byl před Bílou horou, ale i slabostí demokracie I. republiky, žel však i naprosto zcestným polistopadovým vývojem.

Deset let zápasí NDS o návrat na politickou scénu. Nikoliv pro přání několika lidí, ale historickou logikou. Národ vždy, a to i za Rakouska a poněmčování, našel odvahu si založit takovou sílu, která se zastane těch lidí, kteří svým umem a kulturností vytváří hodnoty. Tak jako proti bojovníku za suverenitu a naše hranice v době Mnichova, JUDr. Ladislavu Rašínovi (NDS) se vzedmula vlna nenávisti vlastizrádců jak v tisku, tak i po okupaci, kdy byl zradou vydán gestapu, krví studentů 17. listopadu 1939 na čele s Janem Opletalem, zjišťujeme, že vlna patologické nenávisti ke všemu, co brání český národ v některých masmédiích, zakrývá farizejství současné menšiny, která nutí národu své pojetí „liberalistické a kosmopolitní” demokracie naruby.

Josef Svatopluk Machar, velký český básník, senátor za NDS a generální inspektor čs. armády kdysi prohlásil: Svým jedem otravujete národ! Myslíte si občané, že ODS a ČSSD hájí národní zájmy? Tzv. Koalice jde s otevřenou zradou, jako tomu bylo u mnichovanů? Domnívám se, že je tu podobnost čistě nikoliv náhodná: Evropské sociálně demokratické strany produkují týž marxistické globalistické pojetí „nenárodů“ a tzv. “libetralisté“, ona nefilozofie překonaných dvou století před námi, nám ukazuje naprostou devastaci základních hodnot. Veliký francouzský státník minulého století generál Charles de Gaulle snil také o lepší Evropě spolupráce: Evropě národů!

Proč myslíte občané, že v zemích , které uznáváme a rádi jezdíme za poznáním a obdivujeme jejich kultury a vzestup ekonomiky, vítězí národní a vlastenecké síly, tolik hystericky osočované i u nás? Tak jako náš národ i jiné národy mají dost globalizace nenárodů. Chceme integrační hospodářský proces. Samozřejmě! Avšak bez útlaku, diktátu, nehorázného vysávání, loupení zdrojů, morální a kulturní devastace, přistěhovalectví problémových etnik, ničení infrastruktury a vysávání zaměstnanců jako levné pracovní síly pro pangermánské ovládnutí EU. Jestliže nacisté před soudy národů prohlásili vizi za „padesát let uvidíte“, tak jsme se dočkali. Slované jsou hubeni v lokálních válkách na jihu Evropy. Opět jakási nadřazená rasa zednářských loží a zločineckých praktik vládne části světa!

Český národ má hluboké kořeny v Evropské historii a proto lze věřit, že se mu podaří překonat stagnaci a novou porobu. Naše příspůsobivost prostředí může změnit i EU. Chce to však posílení národního vědomí, odvahu a nezměrné úsilí. Čas změn a vítr naděje přináší Národní demokracie.

Snad i proto, že nikdy svůj národ nezklamala, může se vrátit k moci, jako prostředku záchrany národa.

Jsme demokratickou stranou v pravém slova smyslu a přinášíme v našem programu řešení, která jsou někdy bolestná, ale poctivá. Máme věkově mladý tým, vyvážený zkušenými lidmi a vstupují k nám lidé různých profesí. Demokracie odborná-stavů, neboli jak chcete s jsnou převahou přímé demokracie a referenda o důležitých věcech je jiné a moderní pojetí demokracie 21. století, kdy nerozhoduje mocenská vrstva ale celý národ.


Vždy, když se ocitne český národ na rozcestí a bude mu ublíženo, vždy tady bude strana, která se jej zastane a byť sebemenší, vždy jej bude hájit jeho zájmy.

(JUDr. Karel Kramář)


 

Jan Valenta
(Autor je předseda Národně demokratické strany)