Každý režim dělá většinou z Norimberského procesu 1945-46 proti nacistickým vůdcům model k pohnání mezinárodních zločinců ke spravedlnosti. Ironicky, hlavní zločiny nacistů, tak jak byly předloženy v Norimberku, mohou být odhaleny též při nedávných akcích Spojených států při jejich světové imperiální roli, které jsou vychvalovány tím samým režimem.
Mohu si představit konvenční šokovou reakci na toto tvrzení: Srovnávat Spojené státy a Nacistické Německo? To je v podstatě šílenství! Kde jsou tady plynové komory, mýdlo z lidí, miliony těl spálených na popel? (Někteří lidé v různých evropských demokraciích, nyní věznění, vznášejí ty samé otázky ohledně nacistických zločinů, ale to není náš problém). Problém je v tom, že ač to není známo většině "vzdělanějších" lidí, likvidace židů nebyl hlavní nacistický zločin projednávaný v Norimberku. Ne, byly to vraždy jak civilních Gojů tak židů. Ale hlavním zločinem bylo vedení "agresivní války".
Zahájení agresivní války je hlavním mezinárodním zločinem, který se liší od ostatních válečných zločinů tím, že v sobě zahrnuje zlo akumulované vcelku. - z Deklarace v rozsudku Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny v Norimberku, 1946 [1]
Kritikové Norimberského procesu by chtěli tvrdit, že je to prostě "spravedlnost vítěze" nad poraženým - že standardy rozsudku uplatněné proti poraženým Němcům nebyly použity proti vítězným spojencům. A existují významné důkazy že je to pravda, zejména pokud jde o vedení "agresivní války". Např. Sovětský svaz napadl Polsko a Finsko. Ve skutečnosti byla Druhá světová válka zahájena neznámým nacisticko-sovětským paktem, který zahrnul většinu Východní Evropy do něžné péče Josefa Stalina a jeho komisařů. Ale navrhovatelé procesu zdůrazňovali obecnou aplikovatelnost jeho principů. Soudce Nejvyššího soudu Robert H. Jackson, hlavní americký žalobce, slavnostně prohlašoval, že "Pokud jsou některé akty násilí pokládány za zločiny, jsou zločiny bez ohledu na to, zda se jich dopustilo Německo nebo Spojené státy a nejsme připraveni uplatnit řízení proti jiným, které bychom nechtěli uplatnit proti nám." [2]
***
V roce 1945 Spojené národy potvrdily norimberský princip o vedení války. Charta OSN v kapitole 1 zakazuje "použití síly" proti suverénnímu státu, pokud se tento stát nedopustil agrese na jiné státy. [3]
V současné době Spojené státy rychle použily zákaz zahájení války aby přiměly Spojené národy k odsouzení Irácké invaze do Kuvajtu v roce 1990 a obhájily použití síly k vypuzení Iráckých sil z tohoto emirátu.
Ovšem v roce 1999 Spojené státy s podporou NATO zaútočily na Jugoslávii. která neprováděla žádnou vnější agresi ale pokoušela se potlačit vnitřní povstání v Kosovu - povstání, které bylo vyvoláno CIA. [4] Zastánci amerického útoku se pokoušejí argumentovat, že jugoslávská brutalita, kterou nazývají "genocidou", opravňují "humanitární" válku proti Jugoslávii. Ať už je nebo není takový útok na suverénní stát oprávněn takovými humanitárními důvody, jasně porušuje jak principy OSN tak norimberské principy. [5]
Je zřejmé, že Spojené státy se necítí vázány platnými principy uplatňovanými na jiné státy, ale osobují si právo určovat morální a právní oprávnění pro válku. Kdybychom uplatnili stejný princip na nacistické Německo, mohlo by úspěšně tvrdit, že je oprávněno k útoku na Polsko, protože jeho vláda špatně nakládá s etnickými Němci a kvůli nespravedlivým hranicím - včetně ztráty historického německého území - ustaveným Versailleskou smlouvou vnucenou Německu podle Wilsonova principu "národního sebeurčení". Podobně, kdyby byly "humanitární" principy řádně uplatněny, islámské státy by lehce ospravedlnily ozbrojené osvobození Palestinců od izraelské nadvlády. Palestinci přinejmenším stejně vzdorují izraelské nadvládě jako kosovští Albánci srbské. A tak, i když Spojené státy zahájily válku k osvobození kosovských Albánců, současně poskytují zbraně Izraeli k podrobení Palestinců. A můžeme připomenout, že Spojené státy poskytují zbraně Turecku, které pomáhají podrobit Kurdy, kteří bojují za větší svobodu od svého tureckého panstva.
V současnosti Spojené státy plánují útok proti Iráku kvůli jeho snahám získat zbraně hromadného ničení. Zastánci války v Iráku někdy pro ní nabízejí právní ospravedlnění na základě toho, že Spojené státy nepodléhají rozhodnutím OSN. Rozhodující rezoluce prošla Radou bezpečnosti na konci Války v zálivu v roce 1991 včetně cíle vyloučit v Iráku zbraně hromadného ničení a všechny odpovídající výrobní kapacity. Irák plně nevyhověl této rezoluci - a tak vznikly debaty o míře jejího Bagdadského porušení. Nezdá se ovšem, že by takové porušení dovolovalo Spojeným státům přijmout rozhodnutí o válce proti Iráku. Formulace této rezoluce, jak se zdá, ponechává rozhodnutí o dohledu a ozbrojování na Radě bezpečnosti OSN, ne na jednotlivých státech. [6]
Ani Spojené státy ani mezinárodní společenství by netolerovalo jednostranné vynucení rezoluce OSN jiným státem než jsou Spojené státy. Určitě snaha Iránu o invazi do Iráku, údajně k vynucení rezoluce OSN, by vyvolalo vehementní opozici. A určitě by Spojené státy netolerovaly islámským státům vynutit vojenskou silou mnohé rezoluce OSN, které Izrael ignoruje! Ne, zdá se že Spojené státy zastávají pozici, že pouze Spojené státy mají oprávnění k jednostrannému vynucování rezolucí OSN.
Ale Washington jde ještě dál, když presentuje s nedostižnou drzostí novou Bush/Paul Wolfowitzovu doktrínu, která deklaruje právo Říše zahájit preventivní útok na jiné země, které je prý ohrožují. Tato doktrína ospravedlňuje první úder, a to nejen proti bezprostředně hrozící agresi, ale na základě mlhavých úmyslů, údajných možných spojení s teroristickými skupinami či předpokládaných plánů získat zbraně hromadného ničení. [7] To je doktrína bez uvážení mezinárodního práva, která představuje úplné popření norimberského principu protiprávnosti zahájit válku. Pokud něco, co je dobré pro husu je stejně vhodné pro housera, potom jakákoliv mocnost má mít stejný nárok k útoku na slabý stát aby si zajistila svou hegemonii.
***
Norimberské principy byly pokládány za posvěcené - byly aplikovány na nacistické Německo a na pozdější americké nepřátele přímým způsobem bez nějakých podmínek či dodatků. Norimberk položil základy mírumilovného humánního světa. A Amerika by v nejbližších letech zjevně zahodila tyto principy, které mají nejvyšší důležitost. Pokud dnes neplatí pro Spojené státy, proč byly před půl stoletím použity proti nacistickému Německu? Máme snad pokračovat v revizi oněch televizních presentací "dobré války"? (To ovšem mylně předpokládá, že je stále možné aplikovat logiku na veřejné záležitosti v moderní Americe).
Ale ty nové mezinárodní principy, které Washington dnes vyhlašuje - "humanitární" intervence, jednostranné vynucování rezolucí OSN, preventivní válka - se budou vztahovat jen na Spojené státy, ne na jiné země. Jak zdůraznil Steven Miller, hlavní redaktor International Security, předního amerického časopisu o záležitostech globální bezpečnosti, "Vytvořili jsme řadu pravidel [pro mezinárodní vztahy], a jedno z těch pravidel říká, že platí jen pro ty ostatní. [8] Joe Stalin, Adolf Hitler a Džingis Chán by se u nás s tímto stylem myšlení cítili úplně doma.