Švýcarský model existence národa

(The Swiss Way to Run a Nation)

Během 90. let málokdy prošel měsíc, aniž by některá americká společnost neohlásila nedostatek zakázek. AT&T, General Motors, IBM a Xerox všichni zeštíhlují, začíná se stále více chápat, že větší již neznamená lepší. S rostoucí velikostí roste odcizení, ztráta komunikace a ztráta řízení se stává akutní.

Když v prosinci 1991 zkolaboval Sovětská svaz, bylo to částečně způsobeno neschopností stalinského socialismu naplnit potřeby lidí. Ale bylo to též proto, že Sovětský svaz s 285 miliony obyvatel mohl být těžko řízen z jednoho ústředního úřadu v Moskvě.

Spojené státy jsou v současné formě též neřiditelné. Bílý dům a Kongres shledávají, že je nemožné pokoušet se shora dolů z Washingtonu vnucovat centralizovaná řešení takových problémů, jako je chudoba, bezdomovectví, rasismus, zneužívání drog, násilná kriminalita a těžce selhávající systém vzdělávání. Řešení vyžaduje účast těch zúčastněných zdola nahoru, stejně jako cit společnosti, který spojuje ty, kdo se stávají obětí, s těmi, kdo jsou v pozici, kde mohou ovlivnit výsledky.

V příkrém kontrastu k těmto 50 různých států je Švýcarsko, nejbohatší, nejdemokratičtější a nejvíce tržně orientovaná země světa - a národ s nejslabší centrální vládou na Západě.

Více než 700 let rozvíjelo Švýcarsko jedinečnou sociální a politickou strukturu. Se silným důrazem na federalismus a přímou demokracii, Švýcarsko spojuje dohromady svých 26 kantonů nebo malých státečků a čtyři jazyky a kultury: německou, francouzskou, italskou a réto-románskou. Kantony a 3020 obcí si užívá značnou autonomii. Několik kantonů stále pokračuje se staletí starou tradicí jarního parlamentu pod širým nebem.

Švýcarsko má koaliční vládu s rotujícím presidentským úřadem, kde každý president slouží jen jeden rok. Většina Švýcarů ani neví, kdo ze sedmi Federálních komisařů ve vládě je právě presidentem, protože je prvním mezi rovnými.

Petice podepsaná 100 000 voliči může vyvolat celonárodní referendum o navržené ústavní změně. Podpisy 50 000 voličů mohou vyvolat celonárodní referendum o kterémkoliv federálním zákoně prošlém parlamentem. I když Švýcaři mají silnou vojenskou obranu, zachovali si neutralitu od roku 1815.

Rozptýleno po celých švýcarských Alpách a okolního Rakouska, Bavorska a severní Itálie je spousta malých vesniček, které existují řadu století a každé má silný pocit obecní sounáležitosti.

Když občan typické švýcarské vesničky ráno vstane, jde si do nejbližšího pekařství koupit čerstvý chléb k snídani. Později přes den si zajde na trh, do banky, na poštu a do selského stavení - v posledním případě pro mléko, máslo a sýr. Na trhu se prodávají šťavnatá rajčata - ne ta gumová bez chuti - a čerstvá kuřata bez chemikálií. Zmrzlina je tak dobrá, že se to ani nedá popsat.

I když zemědělství a turistika jsou důležitými zdroji vesnické zaměstnanosti, není pro někoho nenormální dojíždět 35 km za prací do sousedních továren. Pro většinu alpských vesnic je samozřejmostí jejich příslušnost k zemi. Půda zděděná po rodičích přináší morální povinnost pokračovat v její správě. Málo z nich by vůbec přemýšlelo o prodeji své půdy a opuštění své vesnice.

Kostel je často středem vesnického duchovního života, stejně jako společenského života. Přátelé se setkávají na trhu, ve výčepu, v hospodě, na poště a na hřbitůvku, aby si vyměnili vesnické novinky. Tuhá zima vytváří prostředí, které podporuje spolupráci, podílnictví a vzájemnou důvěru.

Mimořádná krása a krutost zimy je tím pojidlem, které drží obec pohromadě. Mnohé vesnice jsou propojeny sítí osobních vlaků. Díky dobře fungující železnici mají obyvatelé vesnic snadný přístup do sousedních obcí stejně jako do velkých měst. Železnice zaručují pocit dobrého spojení se zbytkem země a s Evropou.

V těchto obcích je na rozdíl od vykořeněnosti a mobility tak typické pro život Američanů silný pocit kontinuity: celé generace se tu rodí, vyrůstají, žijí a umírají. Ochranná zemědělská politika působí, že je pro rodiny finančně výnosné zůstávat na venkově. Nápadně zde chybí zchátralost tak typická např. pro americký venkovský jih. A protože malá švýcarská hospodářství používají méně pesticidů a herbicidů, jsou studny a potoky daleko méně kontaminované jako v oné zemi.

Švýcarské děti se učí ve veřejných školách základům soběstačnosti, tvrdé práci, spolupráci a loajalitě. Protože veřejná sociální podpora je založena na lokálním základě, tlačí obec své občany, aby na ní nebyli závislí. Na veřejnou sociální podporu je pohlíženo jako na dočasnou a trvající jen tak dlouho, dokud jí postižený skutečně potřebuje.

Plány sociální pomoci jsou na obchodním základě a se striktními časovými limity. Smlouva mezi klientem a lokální sociální správou je založena na principu oboustranné výhodnosti s cílem postavit klienta na jeho nebo její vlastní nohy. Za pár franků může kdokoliv získat vrácení individuální daně - nikdo se ho na nic neptá. To pomáhá klientům sociální pomoci zůstat poctivými, stejně jako jsou ti druzí.

Švýcarsko praktikuje to, o čem mnoho jiných zemí mluví a málokdy realizuje - plnou decentralizaci zodpovědnosti za sociální pomoc. Případy chudoby, bezdomovectví, násilí a zločinnosti jsou v této zemi výrazně méně časté. Bohužel Curych z největším zneužíváním drog v Evropě a problémem AIDS se stal odstrašující výjimkou z tohoto švýcarského pravidla. Dříve než byl zavřen policií byl Platzspitz otevřenou tržnicí drog.

I Švýcaři mají své kritiky. Někteří je vidí jako arogantní, rasistické, sexistické a xenofobní, a to nehledě na fakt, že žijí v míru s mnoha cizinci, v současnosti je to 19,8% obyvatel Švýcarska. Jiní, tací jako ekonom Leopold Kohr, zdůrazňují, že na rozdíl od Američanů řeší Švýcaři své problémy s menšinami tak, že vytváří minoritní státy [kantony] a ne menšinová práva.

Nehledě na svou zásadní nezávislost spolupracují švýcarská města, vesnice a kantony na projektech veřejného zájmu, jako jsou železnice, dálnice, tunely, zdroje elektřiny a vody. Nesporným závěrem je že Švýcarsko funguje. Funguje, protože je to malá těžce pracující demokratická země se silným citem pospolitosti. Co se mohou globální supervelmoci jako Spojené státy učit od malé země s pouhými 7,2 miliony obyvatel? Mnohé.

Thomas H. Naylor

Převzato z časopisu Current Concerns

Přeložil Jiří Šoler

Thomas H. Naylor je emeritní profesor Duke University, který příležitostně přednáší v Middlebury College a University of Vermont. V současnosti pracuje na nové knize, která bude brzy publikována: Trvale udržitelný národní stát, Vermontská alternativa - (Sustainable Nation-State, The Vermont Alternative (2003)).