Smažme stopu nekulturnosti

My Češi si o sobě s pýchou myslíme, že jsme nad jiné národ kulturní a vzdělaný. Něco na tom je.

Dali jsme přece světu nejskvělejšího metodika vyučování všech dob Jana Amose Komenského. Naše zem zrodila poctivého historika Františka Palackého, muže neprodejného a s vysokou osobní integritou. Je jistě vznešené vědět, že u nás se zrodili stovky dalších poctivých a pracovitých mužů a žen ve všech oborech lidského konání a bádání, a nebáli se pro pravdu dát vše

Na druhou stranu v dlouhých dějinách jsme se mohli srovnávat s nekulturností okolních národů katolické a později protestantské Evropy. Poměrně nedávno u nás vládli nacističtí "kulturträgeři" národa německého. Když jsme nuceni dnes se dívat na plytké plody ducha Hollywoodu, nemůže nám nenarůst hřebínek domýšlivosti či dokonce akademického snobismu.

Ale pozor!

V oku mrvu souseda svého vidíme, ale vlastní klacky a trámy omlouváme.

Pohoršujeme se nad talibánským dynamitováním udivujícího kamenického díla gigantické sochy Buddhy v Afganistanu, ale to, že jsme si při zrodu našeho moderního státu filozofů a vzdělanců nechali zbourat kulturní a národní památku kouzelný pozdně renesanční Mariánský sloup v srdci Prahy, omlouváme. Dokonce i vzdělaní akademici nám lichotí, že sloup byl stržen roku 1918 "jako symbol 300- leté poroby, vítězství Habsburků nad stavovským povstáním a kolonizace českého království". Tvrdívají, a opisují jeden od druhého opakovaně (pozor i univerzitní profesoři historici!), že citát (!) "pomník byl vztyčen roku 1630 (!) k poctě vítězství katolické ligy nad českou reformací a českým státem."

Toto jsou ovšem historické nepravdy, ne-li záměrné politické fabrikáty doby protináboženské a materialistické. Tím neříkám, že by nelahodily uchu našeho skutečně ublíženého národa. Ale jsou to lži, a nestanou se pravdou opakováním byt' i z "povolaných" profesorských úst!

Na štěstí poctiví umělci někdy zachytí skutečnosti, které by trpělivým a skutečně do hloubky bádajícím historikům neměly ujít. V našem případě pádně poslouží alegorická rytinka Mariánského sloupu z roku 1651.

V popisu pod ní zcela prostince a jasně říká každému, kdo umí trochu číst latinsky a rozeznává čísla, že... "Ectypon Statuse erectae A ' 1650. 25. Octobris"

Sloup byl tedy postaven roku 1650. To je ovšem průšvih.

Každý Čech, co prošel alespoň měšťanku, by měl postřehnout, že to bylo až dlouhých třicet let po Bílé hoře. Zde už musíme historiky a jiné nadšence "pro věc národní" napomenout, že nic nesmí přihýbat politickým potřebám. Pravda je vždy nad vším, a my Češi si nepotřebujeme naše skutečné ústrky ani vítězství nějak přikrašlovat. Naopak musíme dbát, aby si politici nechtěli přisvojovat pro svůj kurs něco, co jim nikdy nemělo a nikdy nesmí sloužit, či aby nám na nos věšeli "historické" bulíky pro podporu svého jepičího života.

Na pohádkách nelze stavět, to jsou konstrukce na nenosném písku, a náš národ celé dějiny pravdu skutečně hledající to nesmí trpět.

Proto si připomeňme v jaké době, situaci a z jaké potřeby byl skutečně vztyčen pražský Mariánský sloup:

1) Habsburský Ferdinand III. použil válečných a politických zmatků v tehdejší střední Evropě k tomu, aby svého syna Ferdinanda (IV.) dal 5.srpna 1646 v Praze korunovat za krále českého a svého nástupce.

2) Švédští generálové Wrangel a Königsmark se snažili dobýt celou střední Evropu. Taktikovi Königsmarkovi se podařilo dorazit 25.července 1648 ku Praze. V Dějinách zemí Koruny české I. (str.263) se píše: "Tento švédský vpád nejen, že nenalezl odezvu mezi obyvatelstvem, ale naopak vyvolal prudký odpor."

3) Protestantští Švédové prorazili právě opravovanými hradbami a slabými strážemi u kapucínského kláštera na Strahově, a generál Königsmark v krátkosti obsadil Malou stranu a Hradčany.

4) Nastalo švédské drancování rudolfínských sbírek nesmírné hodnoty. Proto český turista si dnes může s povzdechy prohlédnout na příklad světový unikátní rukopis, stříbrem psanou Bibli (The Silver Bible) - "Kodex" v pietně a funkčně sešeřelé vitríně v Carolina Rediviva univerzitní knihovně ve švédské Uppsale, a nikoli v Univerzitní knihovně v Praze. Tam, ne v našem Karolinu (či na Strahově), je zabezpečen malinký zlomek kdysi bohatství Prahy. Turista se může dále zašpekulovat, na čem tak vzkvetlo království švédských panovníků do téměř faraónské slávy. Dobří historici říkají, že Švédové u nás dobyli jmění, které se jim nepodařilo získat za celou třicetiletou válku nikde v Evropě!

5) Na štěstí se Pražané, studenti pod vedením profesora jezuity Jiřího Plachého a "chasa pivovarnická" zmobilizovali, a zbytek Prahy ubránili. Tak se zachránilo Čechům a Pražanům alespoň něco, po té tolik oslavované reformaci, která po hospodářské stránce nebyla nepodobná dnešní privatizaci.

6) Protestanti se napakovali, a pak už bylo snadné sjednat dne 24. října 1648 Westfálský mír. Země byly zničené a nebylo už co krást!

7) Po protestantské "privatizaci" zbyla v naší zemi spoušť. V Čechách bylo vydrancováno, vypáleno a úplně zničeno 215 zámků, 80 měst a 813 vesnic, na Moravě 63 zámků, 22 měst a 332 vesnic (Rezek, Dolenský, Kosina "Obrázkové dějiny národa československého").

8) V dějinách Rezka, Dolenského a Kosiny se uvádí že "asi ze dvou miliónů obyvatel, jež měly Čechy před válkou, zbyla po ní sotva polovice".

Dnes s odstupem třistapadesáti let, bez včerejších i dnešních emocí, a po zvážení hořejších historických faktů, musíme konstatovat že:

A) Mariánský sloup byl vztyčen léta Páně 1650 po skončení pro nás i Evropu nejstrašnější "náboženské" války.

B) Stalo se to už dva roky po katastrofě Třicetileté války a vítězství lidu pražského nad Švédy.

C) Byl to oficiální panovnický akt díkůvzdání Bohu, za ukončení Třicetileté války a dík Panně Marii za Westfálský mír, se kterým tehdy nábožensky myslící lid po svém hrůzném utrpení nájezdu Švédů a přežití války, jistě souhlasil, a Boha a Pannu Marii chválil.

D) Byl to obrovský kulturní akt a počátek doslova nového civilizačního vzmachu skvostné doby barokní.

E) A bezpochyby ne v poslední řadě také jako na chvíli pochopená skutečnost, že nad námi je cosi vyššího než lidská chamtivost, mocichtivost a krutost.

Proto jako při narození pokřtěný, a tak vychovaný českobratrský evangelík, později okouzlený barokním katolicismem, se z celé své dlouho prubované duše přimlouvám, přistupme urychleně k obnovení Mariánského sloupu! Smažme akt politicky motivované, vyprovokované nekulturnosti.

Ve staroměstském souznění se sousoším Husova pomníku Mariánský sloup bude potvrzením, že skutečně dokážeme najít pravdu jak Mistr Jan žádal. Že jsme schopni nového poznávání Boha - Stvořitele, a jeho odlesku tvůrčího génia v člověku. Nebořme - budujme a tvořme!

Socha Buddhy v Afganistanu se už dnes náročně opravuje pod záštitou UNESCO. Potřebujeme my rýpanec a podporu zvenčí!?! Ne! Jsme přece kulturní národ, který uměl dát sobě!

 

Londýn, 24.října 2002

Eur. Ing. Dr. Bohumil Kobliha