Úkoly národní pravice

Pověst o Svatoplukových prutech a nesvornosti českého národa je dnes nadmíru aktuální. Majíce na paměti odkaz svých otců, bychom měli v zájmu národní myšlenky sjednotit své šiky v jednu jedinou jednolitou masu. Realita je však jiná a méně povzbuzující. Roztříštěné, nejednotné a vzájemně soupeřící skupiny a skupinky si stále neuvědomují vážnost situace, která se ani eufemisticky nedá přirovnat k za minutu dvanáct.

Dalším příznačným čekáním je čekání: Na Godota? Nebo až zahřmí? Nevím na co! Spíše jde o osobní výmluvy proč právě já osobně nemohu momentálně nic udělat a jak se při tom vymluvit na někoho jiného. Kdyby si stejně počínali uvědomělí čeští obrozenci, tak by se u nás oficiálně mluvilo asi jen německy.

Jde v prvé řadě o výzvu a v druhé řadě o povinnost, která nás zavazuje bojovat i nadále. Stojíme už tváří tvář nepříteli, jehož siluetu pouze cítíme, o to horší to je nepřítel. Nemá jednu konkrétní tvář, nepochází z jednoho konkrétní země (snad s výjimkou jedné země zpoza Jordánu...).

Žádné úsilí, žádná snaha učiněná v dobré víře není zbytečná ani marná. Je jen na nás, zda budeme schopni zmobilizovat své síly a odvrátit onu hrozbu, jenž coby pověstný Damoklův meč visí nad námi. Aby na počátku III.tisíciletí se ze slova český národ nestal jen prázdný pojem bez obsahu. Je to jenom na nás. Kdo jiný než my? Kdy jindy než teď? Nikdy jiný než my tu není!

 

Jan Kopal