Úvodník

Přiblížil se čas jedněch z nejkrásnějších svátků v roce – svátků pohody a rodinného klidu. Ano, mluvím o Vánocích, jejichž typická atmosféra je už cítit ve vzduchu. Předvánoční shon ve znamení nákupů, úklidů a pečení cukroví se již rozjel naplno.

Právě tyto chvíle by byly vhodné k tomu, abychom se více od materiálních statků obrátili k duchovním hodnotám a přemítání o hodnotách pojmů jako jsou Národ, Vlast či Rodina. Je na čase navrátit se k původnímu pojetí Vánoc, odvrátit se od komerce stylizované do podoby biblického „zlatého telete“ i od jiných chimér. Ne Santa Klaus, ne Děda Mráz, o kterém nám kdysi jeden čelný komunistický politik vyprávěl, že on je tím Ježíškem, který už dospěl a nespává už ve chlévě u bohatého kulaka...

Od Vánoc je už jenom krok k Silvestru a Novému roku. Vstoupíme do roku, který bude v mnohém ohledu rokem určujícím. Bude to rok referenda o Evropské unii. Čas rozhodnutí o příštím osudu českého národa. Budeme volit, zda dobrovolně područí Bruselu či zda zachovat svoji vlastní svébytnou cestu.

Přeji nám všem, aby rok následující byl rokem v pravdě zlomovým a rokem obratu k lepšímu.

Jan Kopal




Irská inspirace pro nás

Není možné představit názory na řešení současné hospodářské situace do programu o několika stranách. Výstižný program se zvětší na rozsah knihy. V dnešním projevu vám naštěstí můžeme sdělit více, než máme na papíře.

Každý politik, který chce příznivě ovlivnit život svých spoluobčanů, by si měl položit otázku: Do jaké míry může cizí kapitál svými investicemi ovlivnit zaměstnanost, mzdy a životní úroveň v ČR?. V Irsku, pravda, pomocí investic převážné amerických společností, došlo k velikému nárůstu výroby v průmyslu. A to ve výrobě zboží vyšší technologie. To jest počítačů, léčiv a softwaru. Dvě stě tisíc zaměstnanců zahraničních firem vydělává dosti peněz, a tak se Irové mohou počítat k rozvinuté zemi. Místa v zahraničních firmách natolik ovlivnila trh práce, že Irové ztrácí zájem o tradiční vážená povolání. Jedním z nich byl ještě před deseti lety řezník. Proto na pracovních úřadech v ČR jsou nabídky řezníkům pracovat v Irsku.

Je možné, aby investice cizího kapitálu vytvořily tolik dobře placených míst, aby i Češi ztratili o povolání řezníka zájem? Může být Irsko svým aktivním podporováním cizích investic vzorem pro ČR? Po rozboru statistik o irském hospodářství je možné dojít k závěru, který příznivcům cizího podnikání neudělá radost. Irsko být naším vzorem nemůže, protože má jednu třetinu obyvatel oproti ČR. Vysoce kvalifikovaná místa ve vývoji a výrobě počítačů softwaru a léčiv by muselo získat v cizích firmách šest set tisíc českých občanů. Tolik kvalifikovaných" dobře placených míst cizí kapitál v ČR nemůže vytvořit. Taková místa si drží nadnárodní společnosti pro své občany v zemích odkud koncerny pocházejí. Je sice možné, že nadnárodní společnosti vytvoří i menší počet dobře placených míst pro Čechy, kteří toho hodně umí. V Čechách ale bude převažovat poptávka po levnější pracovní síle. Zvýšení zaměstnanosti by, dozajista, cenu práce též zdražilo. Proto zahraniční investoři nemají zájem na větší zaměstnanosti v ČR, než je.

Počet továren, které mohou v Čechách cizí investoři postavit, je též omezen zájmem o tyto továrny v dalších státech střední a východní Evropy. Tolik investic do továren na výrobu zboží vyšší technologie, co získalo Irsko převážně z USA, nemá naději získat žádný stát střední a východní Evropy.

Pro opakování irského příkladu by cizí kapitál musel vytvořit v ČR šest set tisíc vysoce kvalifikovaných míst pro zaměstnance. V Polsku by takových míst muselo být dva miliony a na Ukrajině tři milióny. Navíc Irům k investicím pomohli í Američané irského původu, zatímco my jsme naším Čechoameričanům nedali šanci nám pomoci. Češi tedy vyšší životní úroveň pomoci zahraničních investic nemohou získat, stejně jako ostatní státy střední a východní Evropy. Pouze je fakt, že všechny vlády co vznikly po rozpadu socialismu, zvýšení životní úrovně pomocí cizích továren a ostatního podnikání nereálně slibují.

Nechceme tvrdit, že všechny zahraniční investice jsou pro ČR škodlivé. Například v automobilce VW Škoda by se bez pomoci VW asi nevyráběla Octávia a Fabia, protože samotní "Češi by auta na úrovni doby ztěží dokázali prodat v tiskových počtech do Německa i dále na západ.

Podobně Pražské pivovary by do Británie svoje pivo bez britského vlastníky dodaly jen malé množství. Chcete k nám prodávat pivo? Tak nám prodejte pivovar a my vás v něm zaměstnáme. V takové filozofii v podstatě probíhá obchodní výměna mezi státy rozvinutými a ostatními. Zmíněné obchodní vztahy je velice obtížné změnit. Jeden malý český výrobce kamen na dřevo zkoušel prodat do kanady své výrobky. Celníci do nich vyvrtali značné množství dírek za účelem hledání drog. Bez kanadského obchodníka, který slíbil kamna prodávat za značnou provizi, by celníci pokračovali ve vrtání.

Pokud by ČR měla větší obchodní zastoupení na vládní úrovni v Kanadě a jinde ve světě, tak by postavení českých vývozců bylo snadnější. Poláci a Maďaři se starají o prodej svých výrobků na vládní úrovni lépe, zatímco my jsme svoje obchodní výsadky ve světě zrušili.

České vlády po roce 1990 vsadily na pasivní vývoj českého hospodářství pomocí privatizace zahraničním vlastníkům a cizích investic. To znamená podřízení českého podnikání cizím zájmům ve všech oborech. Podpořit rozvoj nějakého oboru, ve kterém by český vlastní k dosáhl úspěchu, zdá se nebylo cílem vládnoucích stran. A ty, pravděpodobně, po vítězných volbách dosavadní kurz nezmění.

Příznivci dosavadních vládních stran budou tvrdit, že nastoupená cesta v hospodářském vývoji je jediná správná a že přesně takovou cestou jdou všechny rozvinuté státy. Možná je i v něčím zájmu, aby se u nás takové názory šířily. Jedno je jisté. Jsou i mnohem produktivnější cesty rozvoje hospodářství, než jakou jde v současnosti ČR. Byly vyzkoušeny v Japonsku, Jižní Koreji, Izraeli, Finsku a jinde. Stovkám českých odborníků jsou takové výhodnější cesty hospodářského rozvoje známy. Občas někdo o nich napíše i zajímavý článek. Toho si ovšem vládnoucí strany vůbec nevšímají. Jedou si svojí pasivní cestou podřízenosti a nic na ekonomické politice měnit nechtějí. A přece v České republice žijí tisíce málo využitých vědců, tvůrčích techniků a manažerů, kteří by rádi český průmysl i celé hospodářství změnili k lepšímu. Bez politické podpory, jaká doposud nebyla, zůstanou zmíněná přání nesplněn'a~. Jedním z cílů vlastenecké strany musí být nasměrovat české hospodářství tak, aby bylo více výkonně a převážně v českém vlastnictví. To přinese zvýšení kupní síly občanů a směnitelnosti koruny.

Jak těchto cílů dosáhnout, není jednoduché sdělit na mítinku pro širokou veřejnost. Někdo si takové podrobnosti rád vyslechne, jiného budou nudit. Dozajista, ovšem cesty výhodnějšího rozvoje českého hospodářství existují.

Ještě ke vstupu do EU z hospodářského hlediska. Je zajímavé, že hospodářské postavení méně rozvinutých států se po vstupu do EU mění k lepšímu pouze velmi pomalu. To je vidět na příkladu Řecka, Portugalska, Španělska i větší části Itálie. Bude to osud ČR a ostatních států střední a východní Evropy, pokud do EU vstoupí. Podle názoru ' bude za současné hospodářské situace výhodnější prozatím do EU nevstupovat. Pokud by české hospodářství zesílilo, tak je možno o vstupu uvažovat, pokud nenastanou jiné nepříznivé okolnosti. Kdo si koupil naši tiskovinu, začne číst, doufáme, více odborné časopisy a dojde sám k názoru jaké hlásáme my.

Členství v EU není pro ČR natolik zajímavé a výhodné, abychom do tohoto uskupení museli z důvodů zlepšení životní úrovně nutně rychle vstupovat. EU bude pořád a nikam neuteče. Na vstupu ČR do EU, jak je plánován, velice vydělají zejména Německo, Rakousko a další státy, kde je na výplatu hodně eur.

Blažej Dub




Metály a kříže za summit

Podle zprávy ČTK udělil v pátek 13.prosince ministr Obrany Jaroslav Tvrdík vyznamenání zástupcům bezpečnostních složek. A za co, že se rozdávaly záslužné kříže a metály? Přeci za summit NATO a jeho hladký průběh. A koho nám pan ministr vyznamenal v první řadě? Přeci věrné pohunky globalistů v čele s ministrem vnitra Mgr. Stanislavem Grossem a zmocněncem pro přípravu summitu Alexandrem Vondrou.

Jak je vidět, tak naše země na tom nebude až tak špatně, když máme na to, abychom mohli vyznamenávat za projevy patolízalství a řiťolezectví vůči Američanům. Takže doufejme, že až příště bude zapotřebí nalézt finanční prostředky v jiných a potřebnějších sférách lidské činnosti, že se najdou a titíž vrcholoví představitelé budou odměňovat příkladné pracovníky z takových resortů jako je zdravotnictví a školství. Určitě by to bylo více na místě, než odměňovat policisty za špehování vnitřních nepřátel a odpůrců režimu.

Jan Kopal




Jak se žije ve Španělsku

Už šestý rok vozí naše cestovní kancelář své klienty na dovolenou do Španělska. Za tuto dobu s ní do jihoevropské země vycestovaly tisíce turistů z Písku, Milevska, Tábora a Českých Budějovic. Snad každý, kdo zavítá do ciziny, pocítí potřebu poznávat historii a kulturní památky toho kterého státu, ochutnal tamější kuchyni a seznámit se s životem v dané zemi. Jako průvodce zájezdů vím, že naši cestovatelé si zpravidla navykli spojovat životní úroveň s výší průměrného platu. Chceme-li však být objektivní, musíme se podívat i na rub dané skutečnosti, a tím jsou životní náklady. Udávaná průměrná měsíční mzda 2000 DEM ale neznamená, že by se na Pyrenejském poloostrově měli čtyřikrát lépe než my. Náklady na chod domácnosti jsou totiž výrazně vyšší než u nás.

Jako příklad uveďme typickou 3člennou rodinu s malým dítětem. On pracuje v textilní továrně a spolu s příplatky za přesčasy bere cca 36 000 Kč. Ona je učitelka a má 34 000 Kč měsíčně. Dohromady vydělají 70 000 Kč, což je na naše poměry horentní částka, ale podobné to bude i s náklady. Za nájem městského bytu 2 + 1 zaplatí 14 600 Kč měsíčně, za elektřinu 4500 Kč, za plyn 900 Kč, za vodu 700 Kč, za pojistku 3500 Kč a za telefon průměrně 3000 Kč. Jenom za bydlení tak každý měsíc vydají více než 27 000 Kč. Stravování je pak stojí nějakých 16 000 Kč měsíčně. Na školu vydají 3 600 Kč měsíčně. Pojištění vozů 8000 Kč a náklady na oblečení, rozpočteno na měsíce, činí 3000 Kč. Aniž stačí uspořit jedinou pesetu, vydají každý měsíc téměř 60 000 Kč. Pokud jsou oba manželé zaměstnáni, tak nemají problém vyjít s penězi. Ve Španělsku je však bez práce třikrát více lidí než u nás, a tak mnohé rodiny mají finanční problémy jako my.

Přitom Španělsko je pevnou součástí Evropské unie a desátý nejbohatší stát na světě.

Martin Hrázdil


Komentář:

Tento článek byl otištěn v Táborských novinách asi v roce 2000. Bohatství může mít různé formy. To španělské je měřeno koupěschopností automobil, zábavní elektroniky, spotřebního zboží. Za toto zboží vydají Španělé méně peněz než Češi. Peníze ale neušetří, neutratí za cesty po světě, ale utratí je za základní životní potřeby v článku zmíněné. Životní úroveň udané zemi nelze tedy přesně měřit směnitelností měn k české koruně.

Je velice zajímavé, že po zavedení eura jsou v různých státech, které euro zavedly, různé mzdy. Bez výhledu na jejich vyrovnání!

Blažej Dub


Technická poznámka: Abychom nebyli obviňováni z nekorektní reklamy, bylo v textu článku vynecháno jméno cestovní kanceláře.




Malé evropské zamyšlení

Pro toho, kdo by chtěl uvažovat o výhodách a nevýhodách vstupu ČR do EU, bude prospěšné začít se srovnáváním základních zeměpisných údajů. Údajů států, které již v EU jsou se státy, jejichž vlády mají v úmyslu do EU vstoupit. Velice důležité je, myslím, porovnání hustoty zalidnění na km2, velikostí zemědělských pozemků připadajících na 1 obyvatele, počtu domů a bytů. Některé tyto údaje se mi podařilo shromáždit ročenky Německa a Rakouska udávají počet domů s jedním bytem, se dvěma, se třemi či více byty. Dům s jedním či dvěma byty může být rodinný dům nebo též služební či jiný dům.

Je docela možné, že v Německu a Rakousku se postavilo v posledních dvaceti letech hodně ro­dinných domů. Nicméně je pravděpodobné, že větší část obyvatel větších měst bydlí v nájemních či vlastních bytech. Jistě tomu tak bylo v letech osmdesátých, kdy pěkný domek v Čechách se prodával za 300 - 500 tisíc korun a velikostí a vzhledem odpovídající v Německu za srovnatelnou.

  Rozloha v km2 Počet obyv. mil. Hustota obyv. na km2 Výměra orné půdy na 1 obyv. Výměra zem. půdy na 1 obyv.
Německo 358 000 82 229 0,15 0,2
Rakousko 83 855 8,1 95 0,2
Nizozemí 41 526 15,6 378 0,06
Belgie 30 520 10,1 331 0,08
Italie 301 245 57,4 190 0,2
V. Britanie 242 534 58,5 105 0,3
Francie 543 965 58,5 105 0,3
ČR 78 864 10,3 131 0,4 0,45
Polsko 312 683 39 120 0,4 0,5
Švýcarsko 41 293 7,3 173 0,06
Turecko 779 452 63,4 79 0,4

Je celkem pravidlem, že s přibývající hustotou obyvatel na km2 klesá výměra zemědělské půdy na obyvatele. Též se zmenšuje poměrný počet rolníků vůči jiným povoláním a obyvatelům měst. Podmínkou rozvoje měst, kde by jejich obyvatelé měli dobrou životní úroveň, je rozvoj průmyslu. Bez továren by obyvatelé měst nenašli dobře placenou práci. Města s malým počtem továren, kde mnoho obyvatel živoří, vznikají v třetím světě.

Úspěšnost rozvoje vlastního průmyslu v devatenáctém a dvacátém století umožnila výstavbu mnoha měst v Německu, Velké Británii, Japonsku, Belgii a jinde. Bez rozvoje průmyslu by obyvatelé zmíněných států v minulosti dosti emigrovali, což byl případ Itálie či Irska, nebo živořili. S rozvojem měst se zvyšuje počet občanů bydlících v bytových domech, tzn. v nájemních či vlastních bytech. Je příjemnou skutečností ve státech, kde jsou vyšší mzdy, např. v Německu a Rakousku, zámožnější občané staví pro sebe rodinné domky. Kolik přesně bydlí v Německu a Rakousku obyvatel v rodinných domech a kolik v bytových domech, jsem nezjistil. Statistické částku v markách. Domy se tenkrát prodávaly v Německu i v Čechách za přibližně stejný počet výplat.

Podobně tomu bylo v Rakousku v roce 1990, kdy jsem sledoval nabídky realitních kanceláří. Lze konstatovat, že rodinný dům nebyl tenkrát snadno ke koupi oproti automobilu, zábavní elektronice a jinému spotřebnímu zboží. Je tedy otázkou, zda v Německu a Rakousku bydlí v rodinných domech dvě třetiny obyvatel jako tomu bylo v Československu při sčítání lidu v roce 1991. I kdyby tomu tak bylo, pro milióny Němců či Rakušanů zůstane rodinný dům v jejich zemi nedostupným snem. Snadno jej realizují po vstupu ČR do EU. Při velikostí ČR je možno autem zajet za několik hodin kamkoli do víkendového domu či chaty. Proč tyto možnosti nevyužít, když směnný kurz marky, šilinku ke koruně z hlediska koupě nemovitostí je tak výhodný?

Položme si otázku, proč je směnný kurz koruny, marky, šilinku a jiných západních měn takový, jaký je. Žádný politik či ekonom parlamentních ani mimoparlamentních stran a hnutí se zmíněným problémem doposud nezabýval. Podle názoru polských obchodníků směnné kurzy jednotlivých měn se odvíjí od množství průmyslového zboží, které si může zaměstnanec zakoupit ve svém státě. Nejvíce platí automobily a zábavní elektronika. Takovéhoto zboží si Němec, Rakušan, Ital nebo Ir může koupit více než Čech, ovšem za celou svoji výplatu. Například ve Španělsku jsou ale byty, potraviny a další životní potřeby velice drahé. Proto je možné použít na zakoupení auta či videa menší část výplaty a celková dostupnost spotřebního zboží není větší než v ČR, podobně jako životní úroveň. Nicméně Španěl si u nás zakoupí dům snadněji než doma a snadněji než Čech ve své zemi.

Jak to asi bude vypadat v obchodu s domy a pozemky v ČR, Polsku a Maďarsku po vstupu do EU, lze, myslím, snadno odhadnout. Není skrytým zločinem politiků parlamentních stran, když tento výprodej majetku podporují a na to, co bude s občany, neupozorňují? Není skrytým zločinem států, které EU tvoří, žádat na nových členech volný prodej nemovitostí? Nenastalo by něco podobného po prohrané válce a násilném připojení území?

Vstup do EU zdůvodňují též vrcholní politici jistým zvýšením životní úrovně. K tomu podle mého názoru nemůže dojít. V EU není stanovena jednotná minimální mzda jako např. v USA, kde na celém území byla ještě nedávno cca 6 dolarů na hodinu. V EU se rozdíly mezd připouštějí. Občané států s vyššími mzdami mohou cokoliv kupovat ve státech, kde jsou mzdy nižší, což se rovná výprodeji, a vládní politici toto označují za svobodu a demokracii.

Demokracie nemá žádné předem definovatelné formy a vzorce jako fyzika či matematika. Je tedy na občanech, jakou formu demokracie si zvolí. Zda služebnou vůči cizím národům, ve které značný počet občanů, zejména mladých nebude mít kde bydlet. Nebo demokracii suverénnější, ve které národ český nebude služebníkem. A tím by se po vstupu do EU tak, jak to dosavadní členové mají zařízeno, určitě stal.

Co ale učinit proti vstupu? Nikdo z mimoparlamentní opozice doposud nestanovil variantu hospodářského rozvoje, která by se bez vstupu do EU obešla. Pokud něco podobného nikdo nevypracuje, nedá se, domnívám se, vstupu do EU zabránit ani referendem. Pokud by chtěl někdo s naznačeným problémem pomoci, bude jeho spolupráce vítána. Tento článek není vyčerpávající, proto doufám, že na téma nevýhod vstupu ČR do EU se brzy objeví více článků, které by mohly jiné noviny též převzít.

Blažej Dub