Ve znamení Blaira

„Proč nenapíšeš něco o současné problematice Anglie!?!“, ptají se přátelé z domoviny. Píši a shrnuji do lapidárnějšího titulku: „Ve znamení Bushova pudla – pudla hráčů Wall Streeetu“. To je podstata a esence dnešní Británie.

Samozřejmě vývoj závislostí má kořeny nenové. Mohli bychom jít až do doby, kdy hodní bankéři světa půjčili království na stavbu tří set korábů. Británie se stala námořní velmocí a bezpečným přístavem pro ty, co vládnou penězi. Cestou z dávna bychom se mohli zastavit na čas u císařovny Indie Viktorie, která dostala titul zdarma od předsedy její vlády Disraeliho. Indové s tím neměli nic společného. Slávu vlády umožnili roztomilými půjčkami Rothschildové, přátelé jak Disraeliho, tak trůnu. Koupili dluhy Prince Regenta )viz. objemná kniha „The World´s Baner – The History of the House of Rothschild“ od Nialla Fergusona – 1998. ISBN 027 81539 3). Rothschildové ovšem už v londýnském City měli tvrz od dob bitvy u Waterloo (1815), kdy obratným trikem na anglické burze vydělali tehdejších 25 miliónů liber šterlingů a dostali tak prakticky pod svoji kontrolu všechno, co chtěli.

Přestěhování velkých bankovních domů do země nových možností za Velkou louží postupně omezovalo světový vliv City. Přesto či právě proto „speciální vztahy“ (special relationshipú, jak to nazvala paní Thatcherová, trvají a musejí trvat. To také proto, že politika vlivných se komplikovala vznikem Evropské unie a její dostředivou ekonomickou váhou.

Anglie či Velká Británie není ale Evropa a mimo občasných válek s ní má málo společného. Způsob myšlení a hodnot je tu jiný. Přivtělování Británie do Evropy je násilné! Obdobné je to se spoluprací Británie se Spojenými státy. Pro dobré světa i své by se U. K. mělo vrátit k unikátnosti Commenwealthu a chtít být skutečně vyvažujícím elementem. Bohužel snahy ekonomických gigantů tedy EU a USA vedou jinam. Chtějí království používat pro své cíle. Ty nejsou ničím menším, než udělat si z něho „Trojského koně“. USA očividně používá Británii (ovšem s největší opatrností) jako svého koně proti Evropě a obráceně. EU chce vlivem Anglie omezit supermoc Ameriky. Jenomže k tomu, aby se tahačka mohla uskutečnit beze zbytku je třeba zpracovat, když ne rovnou totálně zmanipulovat britského člověka. Angličan má ale svoji hlavu. „Británie je ostrov, a každý Brit je ostrovem“, jak o sobě rádi říkají, a tak věc není jednoduchá. Jsme-li právě v šlamastice válek na Středním východě, počínaje Palestinou a konče momentálně Irákem, vládce musí Brita dezorientovat, dezinformovat, zastrašit a vykolejit, aby se stal povolným k  jeho tahům. Proto se pan Blair vedle svých jiných prapodivných kroků zaměřil na demagogické přesvědčování a zastrašování. Od hrozby, že neodstraní-li se Saddám, zničí to celý svět, až po použití všech nástrojů „dohlížitelského“ státu. Jak už dříve v roce 2002 přinesl The Sunday Times referáty o dohlížejících mechanismech, tak počínaje 7.zářím 2002 The Guardian ve třech velkých přílohách na pokračování nazvaných „Big Brother“ rozšířil naše obzory o cestě Británie k totalitnímu státu. Podle Orwellova díla „1984“, kdy sloganem utopických manipulátorů bylo „Velký Bratr tě pozoruje“, The Guardian rozebírá, jak vlivem rozsáhlého propagandistického využití událostí okolo 11.září 2001 britský občan kolísá. 72 % dotázaných občanů je ochotno se vzdát své svobody za iluzi „ochrany“ proti teroristům! Při tom ale paradoxně 58 % dotazovaných nevěří vládě, že se snaží občana skutečně chránit v jeho soukromí. K vytváření atmosféry strachu má sloužit i na př. pedofilie na internetu. Kdo má Internet, aby se třásl, za co může být stíhán. Americké FBI dodalo Scotland Yardu seznam sedmi tisíc internetních „pedofilů“. Zde sedmnáct set už obviněných mluví jasně. Co ti, kdo nakrmí do počítače občane zítra!?!

Detaily o každém ekonomicky činném dospělém jsou ukládány v sedmi stech obrovských databankách globalistické vlády kapitálu (The Guardin), a občan to pozoruje a správně cítí. Že vidí odkud vítr fičí a chce se bránit vysvítalo v minulém roce už z celé řady článků anglického tisku. Na příklad v žurnále New Statesman článkem Johna Pligera a Dennise Sewella „A kosher conspiracy?“ zabývajícím se britským proizraelským lobby, za který se musel editor „nedotknutelným“ dokonce omluvit (viz. The Guardin 9. 3. 2003). Jednostranně zabarvenými tahy se zabývalo mimo jiné The Times už 27.července 2001 v článku „Vládní činitelé se obávají Levyho vlivu“ („Officials worried at Levy influence“). Totiž, labouristický lord Levy, který se staral o doplňování finančního fondu (chief fundraiser) Labouristické strany, byl Blairem jmenován jeho zvláštním osobním (!) vyslancem pro Střední východ. The Times pro zajímavost poznamenává, že lord Levy je Žid a ve volných chvílích hraje tenis s panem ministerským předsedou. The Times či spíše kritičtí pozorovatelé „nemají rádi vládní politiku vzhledem k Izraeli“, která je více jak prosionistická.

Spolupráce vládních míst hrdého Albionu s domy Rothschildů úmrtím prince Alberta nepřestala. Inu ve velké a skutečné politice ručka ručku myje. Proto také půjčil pan Blair britské největší naslouchací a radarové základny v Yorkshire vojákům a špionážním agenturám USA. Už v červnu 2001 dovolil přestěhovat US základnu tajných odposlouchávacích služeb z Německa na Menwith Hill, jak uvedl výjimečně velký článek v The Sunday Times z 10.června 2001. Proč výjimečně velký a doložený přes stránku výmluvnou fotografií radarových instalací? Jednoduše poněvadž i pan Rupert Murdoch, vydavatel novin, ví, že kdyby nastal konflikt první, co nepřátelská (nyní ovšem prozatím přátelská) obrana Ruské federace bude bombardovat, nemohou nebýt radarové základny. Nukleární a jiné nebezpečí tedy hrozí i páně editorovým zájmům, ne-li životu. Dnešní plácání po ramenou „magučich“ prezidentů se zítra může změnit v cosi zcela jiného. Putinova nespokojenost s jednostranným stažením USA z dohod o raketách (Anti-ballistic missiles treaty) pracně dosažených roku 1972 je známá. Echo poslal Putin Bushovi po panu Blairovi už v prosinci 2001 (viz. The Evening Standard z 21. 12. 2001). Blair se otáčí ve všech pantech a na všechny strany. Přes dar obrtlíkové inteligence a výřečnosti pavlačové rafny začíná být izolován i v podpoře války proti Iráku. Pozor, ta není hrozbou od včerejška! Jsme na ni připraveni už od jara minulého roku.

K poznatkům o zajímavostech Spojeného království také patří na neposledním místě problémy královské rodiny. Rozvody a odchody princezen jsou notorické. Soudní aféra s Dianiným sklepníkem Paulem Burrellem je v živé paměti. Připomeňme z ní jen velmi závažný výrok paní královny. „... There are powers at work in this country...!“ Ano, v této zemi jsou síly, o kterých nemáme tušení a i královna se jich musí obávat (Daily Mirror ze 6.listopadu 2002). To nepřímo ukazuje také na prsty za atentátem na princeznu Dianu, jak tvrdí a má důvodné podezření pan Fayed, egyptský miliardář, který se málem stal jejím tchánem. Mýlí se myslím ale v tom, když obviňuje kohokoliv z královské rodiny. Kdosi zcela jiný měl a má zájem na pádu windsorské koruny! Jenže psychoanalytiky připravovaný nástroj k jejímu rozbití selhal, a proto musí být odstraněn. Stejně jako ve staré gangsterské písni: „Tak to vidíš Máňo... přece jsme tě lízli... neměla jsi chodit s chlupatým...“, i když se Diana do všeho s princezničkovskou prostomyslností dostala prakticky nevinně.

Po 35 letech poznávání Británie musím vyslovit přesvědčení, že kdyby se tato země zbavila království, byla by to její smrtelná katastrofa. Království je totiž jedinou zárukou, že se zem může vrátit ke své světlé tradici a touze po gentlemanství. Proto nemám radost, když 10.listopadu 2002 musím číst v The Sunday Times článek „První britské bitevní oddíly pro Perský záliv“ („First British battle troops head head for Gulf“). Proto si s obavami potvrzuji v časopise „Professional Engineer“ z 13.listopadu 2002, že válka proti Iráku bude stát značnou ztrátu zaměstnání („War in Iraq would cost jobs“). Vedle toho bohužel musím také číst, že Británie je druhý největší světový vývozce zbraní hned za USA. Je toho za pět miliard liber sterlingů ročně (časopis Metro z 13.ledna 2003). Upřímně, kdybych byl rodilý Brit, bylo by mně dnes snad smutněji než jako Čechovi nad zneužitím a ztrátou mnohého dobrého v zemi.

Budoucí historik bude muset prokládat své poznatky a bádání průkazy, kdo co platil a kdo půjčoval na politické a válečné tahy, a kdo na tom všem nakonec nekřesťansky vydělal. Pak budeme mít pravé poučení a podvodníky světa jako na dlani.

Eur. Ing. Dr. Bohumil Kobliha

Londýn, 16. 1. 2003