Cena lidského života

V sobotu 1.února vydaly světové agentury tragickou zprávu o katastrofě raketoplánu Columbia a o zdrcujícím příběhu jeho sedmičlenné posádky. Událost vyvolala odpovídající zájem tisku i zděšený ohlas u veřejnosti. Až potud vše v pořádku. V pořádku už ale není, že se této smutné události přikládá takového významu i v našem českém národním tisku, byť už je většinou český jen podle názvy, tedy přesněji prozatím ještě česky vydávaný. Ohromné titulky na prvních stránkách našich deníků a mnohostránkové přílohy jsou snad přespříliš k významu této události. Psalo by se stejně důležitě i o nehodě třeba sedmi českých horníků? Určitě ne! Nehledě k tomu, že současná servilita a nejen sdělovacích prostředků vůči USA nezná mezí.

V Americe si vůbec potrpí na vyhlašování národního smutků, vytváření legend a mučedníků. Přitom vina byla jasně na jejich straně, když do vesmíru vyslali kosmický šrot v nevalném technickém stavu. O tom raději taktně mlčí.

Kapitolou samo pro sebe je velebení zvláště jedné oběti. Uhádli ti, co ví, že mluvím o jediném příslušníkovi „vyvoleného“ národa na palubě raketoplánu o plukovníkovi izraelského letectva Ilanu Ramonovi. Ale to je celkový „módní“ trend, a tak v našem tisku takřka denně čteme o tom, co si o té či oné vnitropolitické či mezinárodní otázce myslí ten či onen představitel židovské obce, židovský umělec či spisovatel. Filmy se točí jen o holocaustu, Nobelova cena za literaturu se zásadně uděluje židovským autorům o knihách pokud možno zase o holocaustu, nemluvě ani o tom, že neexistuje izraelský ministerský předseda – vysloužilý terorista, který by nebyl nositelem Nobelovy ceny za mír... Havel se jí také snad dočká! Ale to už by byl zase jiný příběh...

Jan Kopal





O výměně elit, pomíjivých hodnotách a virtuální realitě

S příchodem nového roku se vždy nabízí možnost bilancování a vystavování účtů. V posledních 13 letech, kdy socialismus s lidskou tváří nahradil nelidský kapitalismus kopírující svou asociálností sociální romány Charlese Dickense, jsme mohli sledovat komplexní morální, mravní, ekonomický i politický úpadek. Největší díl odpovědnosti za tento stav padá na hlavu mocenských polistopadových elit.

Předně si je třeba uvědomit, že tyto tzv. elity, které v pravém slova smyslu nikdy elitami nebyly a ani býti nemohly, tvoří jeden jediný kompaktní celek. Ostatně pocházejí z jednoho jediného hnízda, kde se mísí vlivy vekslácko-bolševických mafií se židovsko-zednářskými lobby. Nehledě k tomu, že ani jejich vrcholoví představitelé neodcházejí a téměř až na nepatrné kosmetické změny se nemění. Pár profláknutých a morálně i jinak opotřebovaných jedinců sice čas od času se z viditelné politiky přesune do šedé ekonomické sféry, ale jejich vliv na společnost není ani tak úplně potlačen. Opravdová výměna této vládnoucí elity nás teprve čeká v budoucnosti.

Hodnoty, jaké jsou dnes hlásány a vtoukávány do hlav už od nejútlejšího dětství, jsou komponovány tak, aby co nejvíce zpochybňovaly hodnoty na nichž vyrostla tradiční a konzervativní evropská civilizace v duchu křesťanství a vize samostatných národních států. Neudiví tedy v tomto ohledu, že mladá generace skoro nezná pojmy jako je vlastenectví, národní hrdost či patriotismus. Kult Zlatého telete se šíří dál a klonit se mu je ochotno stále více lidí. Masová kultura vytváří unifikovaný dav, který je ochotnou takřka jakýkoliv nesmysl jenom proto, že je momentálně zkrátka „IN“. Většina národa je vychovávána televizí NOVA a kulturním brakem, který nám denně ve své programové nabídce bohatě servíruje.

Virtuální realita je synonymem stavu, který zde vládne. Máloco je dnes podloženo prací, výkonem či trvalou hodnotou. Naopak vrch nabývají spekulace, čipové přenosy dat a jiné nehmotné statky, které nejsou technologiemi ani znalostmi v pravém slova smyslu. Manipulace hýbe světem a rozpoznávat pravdu od lži je den ode dne horší. Masáž mozků se nezastaví před ničím. Oblbují nás i účelové zpravodajství médií, z nichž už jen mizivé procento převážně lokálních a polosamizdatových převážně tištěných médií je v českých rukou. Je to smutná bilance a neradostné zjištění, že opět čekáme na nové národní obrození. Chybí však odvážná a opravdově národní elita z řad české inteligence, která by se do jeho čela odvážně postavila. Doufejme v našem zájmu, že je jen otázkou času, kdy se objeví a pevně zaujme své místo.

Jan Kopal

(Autor je členem Národního sjednocení)

Praha 5.ledna 2003





Liška pouště v chudém hávu

Volné maskáče, vojenská blůza s výložkami a na hlavě tropický klobouček. Ne, nemluvím o polním maršálovi Erwinu Rommelovi, známém coby Lišce pouště, ale o paní ctihodné poslankyni a někdejší zpěvačce dechovky JUDr. Vlastě Parkanové, která pózovala novinářům v pouštní uniformě během návštěvy jednotky českých žoldáků v Kuvajtu.

Uniformu místopředsedkyně branného výboru sněmovny Vlasta Parkanová na vlastní žádost vyfasovala na vlastní žádost ve výstrojním skladu Armády ČR a jak se ji zalíbila, tak ji do dnešního dne doposud nevrátila. Přitom svém „svatém“ zapálení pro věc, a nejde zdaleka jen o paní poslankyni Parkanovou, se civilní osoba vystupující ve vojenském oděvu dopouští porušení přestupkového zákona, neb se jedná o zneužití uniformy. Ale neúcta k zákonům je u našich zákonodárců jevem velmi rozšířeným a oblíbeným.

Mimochodem poučeni z historie víme, že na nošení uniforem všeho druhu si potrpěli různí diktátoři všeho druhu. Asi si je naši volení zástupci vzali za svůj vzor.

Jan Kopal

V Praze dne 7.února 2002





NEW AGE jménem EU

Pro svrchovaný a svébytný národní stát, kterým by Česká republika měla dle představ českých nacionalisticky cítících občanů být, není v současnosti větší hrozby než se rozplynout v novodobém žaláři národů a pokračovatelce pangermánské Třetí říše soudruha Adolfa Hitlera. Potencionální vstup do Evropské unie snese klidně srovnání i s těmi nejčernějšími dny z historie, jako jsou Bílá hora či Mnichov. Je to další z pestré palety nástrojů a prostředků k prosazování politiky NEW AGE sloužící k nastolení plytké a povrchní multirasové a multikulturní společnosti plně svázané v režii globalistů a iluminátů postrádající všechny zásady morální a křesťansky vyspělé civilizace.

V předvečer referenda o této tak zásadní otázce slýcháme místo kvalifikované a argumenty vyvážené diskuse slýcháme jen plytké a povrchní ideologické žvásty, které se podobají doktríně a tabu, neboť každý, kdo by se chtěl stavět proti „stavitelům chrámu“ EU, riskuje, že bude označen za zpátečníka, extremistu, podivína či zastánce starých pořádků. Přitom právě naše republika má z kandidátských zemí největší množství vyčleněných finančních příspěvků na „ideovou“ kampaň. Nemluvě ani o vyváženosti této kampaně, kde i veřejnoprávní instituce chrlí jednostranně propagandu ve prospěch Evropské unie a argumenty proti jsou buďto zlehčovány nebo přímo zamlčovány.

Mezi lidmi je už dávno zasety setba tzv. „blbé nálady“, která se projevuje v rezignovanosti a otupělosti v otázkách řízení a správy věcí veřejných, kdy k volebním urnám chodí pravidelně méně než polovina oprávněných voličů. Nabízí se pak otázka regulérnosti a plytkosti takových voleb. Uvidíme, zda referendum o Evropské unii bude v tomto představovat zlomový okamžik, nebo jen pokračování v zaběhnutém trendu.

Stávající nesourodá liberalisticko-socialistická vláda má nikoliv náhodou právě tuto otázku za svoji prioritu. Dá se tedy očekávat, že vládní establishment udělá pro prosazení svého cíle cokoliv. Od propagandistického vymývání mozků až po podvody při sčítání hlasů. Národní síly více než kdy jindy v novodobé historii musí stát odhodlaně a připraveně na stráží českých národních zájmů. Je na čase odhodit všechny rozpory a osobní antipatie a zasazovat se o vytvoření jednotné fronty proti  této hydře. Dnes v tomto boji se nehledí na stranickou ani politicko-ideologickou příslušnost, hledí se jen na to, zda se jedná o vlastence nebo zrádce národa, které jednou spravedlivá historie odsoudí a kteří po právu skončí na smetišti dějin!

Jan Kopal

(Autor je členem Národního sjednocení)

Praha 30.ledna 2003