Proč Rumsfeld couvá?

V neděli 19.ledna 2003 večer na TV – BBC1 nás udivil pan Donald Rumsfeld, „superjestřáb“ Bushovy vlády. Ne nějakým novým bubnováním do války či drasťákem, že nás irácký prezident Saddám Husajn může napadnout už zítra místo dřívějšího za týden, ale „mírovým návrhem“! Největšímu padouchovi světa Saddámu Husajnovi, zlotřilci horšímu než Hitler a sebevražednému maniakovi (tituly dle prezidenta Bushe), se má prý nabídnout odpuštění „válečných zločinů“ a azyl někde ve třetí zemi i s rodinou. Prý předejít válce a že USA odzbrojí Irák ve vlastní režii.

Jak jsem psal za vlády Clintona v článku „Konec s velkým K“ po jeho ponechání ve funkci prezidenta přes sex-skandál s dívenkou Lewinskou, dnes se v Americe může stát všechno. Za vlády G. W. Bushe zřejmě tuplem.

Co ale skutečně vedlo k tak bezprostřednímu nápadu pana státního sekretáře pro obranu USA D. Rumsfelda na změnu kurzu!?! Dovolím si k „nepochopitelnému“ nabídnout vysvětlení. Náčelníkem operace proti Iráku, totiž „vojenského útoku“, tak jak byl už v říjnu 2002 odhlasován v americkém senátu i parlamentu má být sám čtyřhvězdičkový generál Tommy Franks. Je to vietnamský veterán. Není tedy bez zkušenosti, že i všemocná US Army může dostat trpce na frak a že při tom US Air Force může být nadbytečná, ne-li škodlivá. Gen. Franks na rozdíl od gen. Schwerzkopfa, který prohrál předchozí válku v Perském zálivu v roce 1991 umí číst mapy a ví, co je to rekognoskace terénu.

Franks byl navštívit svá vojska v Gulfu a umí se dívat, oproti panu Bushovi, dalekohledem. Zde připomínám legraci (jak nám přinesla fotografie médií), kdy prezident Bush se snažil přehlížet svá vojska, ale neviděl nic, protože si zapomněl sejmout chrániče optiky. Tedy Franksovi zřejmě neuniklo, že ten zpropadený Saddám neuklidil (leč vraky se na poušti neuklízí!) po sobě ty čtyři stovky tanků, které mu na hranicích a na jediné silnici na Bagdád rozbombardoval gen. Schwarfkopf. přes pohřebiště tanků a dalších asi osm set náklaďáků a jiných vojenských vozidel nemohl postupovat dále. Poněvadž silnice na sever, jak už jsme řekli, je jen jedna a poušť okolo není sjízdná ani se řetězy. Horko navíc ukončilo první válku USA v Gulfu neslavně.

Po moři šrotu si gen. Franks namířil dalekohled přes moře vody směrem k Al Basrah a viděl flairy, praporky hořících odpadů z rafinérií. Poslal svá letadélka bez pilota a ta mu dodala přesné fotografie celé oblasti poseté vrtacími věžemi a rafinériemi.

Všiml si toho, co já před lety v Al Khafji, totiž že převládající větry v oblasti jdou z východu a ráno a večer se směr mění podle toho, jak chladne či se ohřívá písek okolních pouští vzhledem k teplotě moře. V oblasti Kuvajt – Al Basrah to znamená, že vanou ráno směrem k jihozápadu, a to je pro Franksova případně tudy postupující vojka velmi důležité.

Gen. Franks musí vědět, že ve strategii bitev se může využít všeho, co je, tedy terénu, přírodních i lidských zdrojů atd.

Když stočil dalekohled na tu změť vraků v poušti, uvědomil si jistě, že každý ten vyhořelý vrak se může ale změnit ještě v pevnůstku. Z té, jak ví každý tankista, se dá horním poklopem mžikem vyklopit, vrhnout granát a zase se schovat. Mezi vraky mohou být zosobněné schovávačky (to ví každý kluk), a odtud se granát může odpálit, střelit pancéřovku či sžehnout plamenometem. Pár záškodníků může zdržet armádu a nadělat zatracené škody, tedy u Kuvajtu můžeme mýt nové Thermopyly. A co když ten sebevražedný maniak Saddám, který neváhal zapálit v Ahmedi, Al Burgan a všude na jih od města Kuvajt vrtací věže a TEXACO Bushe staršího, nám zapálí to, po čem jdeme v Al Basrah?! Tam jsou přece druhé největší zásoby ropy v oblasti či dokonce světa?! A ještě to bude ostřelovat, takže na hašení nebude ani pomyšlení. Konečně, proč by to neudělal, když sám geniální stratég, generál Kutuzov neváhal zapálit staroslavnou Moskvu Napoleonovi před nosem a nad hlavou.

Bylo-li pro US Army ve Vietnamu pokoření v pekle zeleném, zde se může proměnit v Satanovy (či Saddámovi) udírny a ještě s neprostupným čoudem. Kdo stojí o uzenou armádu!?!

S ročním obdobím také přibývá horka a vydrž v plynové masce, mundůru, ověšen zásobníky nábojů, granátů atd. jak vánoční stromeček s neprůstřelnou vestou a helmicí na žhavém písku hodinu. Lekneš jak ryba bez vody na úpal či úžeh. Já vydržel procházet na Fahaheel (asi 20 km od města Kuvajt) za 50 stupňů Celsia ve stínu podloubí sotva dvacet minut, a pak jsem utíkal do své klimatizované Toyoty-Cressidy. A to jsem měl jen lehkou košili a pláťáky.

Přijde-li do toho všeho panu gen. Franksovi písečná bouře, je vyřízena jeho nejlepší mašinérie světa. Zažil jsem jich za svůj roční kontrakt v Arábii několik a považuji za nemožné v písečné mlze dělat cokoliv, natož válčit. Vidíš sotva na pět metrů a „pudr“ pouště pronikne všude.

Tak mluví zkušenost...

Nedivím se tedy, že gen. Franks nechce odejít do penze se stejným kontem jako jeho kdysi kolegové s vyššími šaržemi ve Vietnamu. Tam padlo na 50 000 amerických vojáků a ani jediný stratég za to nedostal prokurátora. To by se ale snadno mohlo stát jemu teď po nezdařeném či příliš krvavém útoku. A proto neváhal tvrdě informovat Bushe a Rumsfelda. Proto se ze superjestřába stala holubička míru! Na jak dlouho?

Eur. Ing. Dr. Bohumil Kobliha

Londýn, 20. 1. 2003