Sbohem našemu Václavovi!


Vrzla už na Hrádku,
vrzla už vrátka,
nikdo snad nepřišel ze snobů zkrátka
Jídlo už sežrali,
chlast zase vypili,
odznáčky připnuli,
diplomy přibyli.


Dášenka s Venouškem vzali už kramle,
snad už nás nepotkaj pražadný trable,
nepotkaj problémy, nepotkaj vrazi
nebo snad lumpové cos pečeť jim vrazil!?
Tu pečeť svobody, tu pečeť prezidentskou,
co změnila se v prodejnou ženskou.
Amnestie rozdával jsi Havlíčku,
jak na běžícím pásíčku,
měls rozdávat k nim židličku,
k  židličce provázek konopný,
tím dokonale byl bys pohodný.
Ne snad pro ty propuštěné,
spíš však pro ty opuštěné,
policisty, soudce, co snažili se pouze,
aby v naší zemi byl pořádek a klid.
Co bylo v té tvé touze?
Tak o tom přemýšlel jsem dlouze,
však tvé myšlení ti uniklo,
a právo rázem zaniklo.


Teď zahráli ti divadlo,
pro snoby velké lákadlo,
ti co tě dříve pomlouvali,
ti na závěr zazpívali,
jiní ti na odchod verše četli,
však za komančů se tě zřekli.


Tak sbohem, ty bílá vráno,
snad vzbudíš se jednou ráno,
a až vstaneš, řekneš padla,
snad podíváš se do zrcadla,
bez růžových brýlí, bez přetvářky...
Teď už je konec, tak žádné nářky.

Petr Červenka, předseda MO NSJ Jablonec nad Nisou