Ekonomický teror

V „ČZR“ se za komunistů i kritikové režimu měli lépe než v éře sametového podvodu. Lidé sice mohou veřejně pronést kritiku toho, co se jim nelíbí, ale to raději nikdo neudělá. Odpovědí jsou mlčení nebo užvaněné vytáčky a hlavně už nedostanou práci přiměřenou své kvalifikaci. Pokud je jim přes padesát, neseženou žádné zaměstnání. Tím se rozeběhne jejich sociální likvidace. Podpora v nezaměstnanosti nestačí pokrýt růst nákladů na bydlení. Sameťácká byrokracie je vyhodí na ulici a z kritiků režimu jsou rázem ubozí bezdomovci, kterým není dopřáno mít status politicky pronásledovaných lidí. S hořkou ironií musím konstatovat, že kdo u sameťáků padne v nemilost, pak v zimních plískanicích se mu zdá o teple komunistických kriminálů pro politické vězně.

Sameťáci potřebují, aby se Češi báli o svou existenci a jejich mládež byla zhlouplá primitivní a nemravnou zábavou. Kritičtí lidé se ve větší míře nemohou organizovat, protože sameťáci zcizili všechny národní sdělovací prostředky. Na jejich náhradu nemají vlastenci peníze. Proti sameťákům se odváží jít do větších a důraznějších demonstrací už jedině rolníci. Zatím mají existenční zázemí. Obyvatelstvo měst je z velké části kolaborantské a z ještě větší je vystrašené. Nechápe, že bez razantního odporu bude stále hůř. Nepředvídá, že bude muset sameťákům sloužit více a více pokorněji, aby mělo na rostoucí životní náklady. (Nevzpomíná, že ďábel vždy našeptává: Služ mi, dám tobě vše!) Například růstem daní sameťáci donutí i majitele nemovitostí, aby prodávali sebe nebo svůj majetek. České domy, byty, chaty atd. již nyní skupují cizí kšeftaři. Potom, co mu sameťáci zcizili národní podniky, bude český člověk jen otrokem ve vlastní zemi. Po vstupu do neobolševické EU budou schopní mladí lidé ještě více odcházet do ciziny a do českých zemí se ještě více bude stahovat přistěhovalecká pakáž. Hrozím se budoucnosti. Pokud se nám a našim následovníkům nepodaří zarazit neblahý vývoj, může být v dalších generacích veta po českém národu.

Pavel Vyskočil

17. 12. 2003