Nikoliv mým jménem!

Memento dvou protiválečných demonstrací

 

Motto: Kokoti jsou ve svém živlu, mohou-li zneužívat problémy.
MUDr. X. Crement: Spiknutí kokotů

 

Pro Evropu skončila Druhá světová válka 8. května 1945, pro nás v Praze až 9. května, pro svět ještě mnohem později. Pro Evropu začala 1. září 1939 společným nacistickým a komunistickým útokem na Polsko; pro nás už 30. září 1938 Mnichovskou zradou a posléze 14-15. března 1939 rozbitím druhé republiky a německou okupací protektorátu Böhmen und Mähren. (Jak asi chápou její začátek Finové a národy Pobaltí?) Pro sovětské komunisty začala až v roce 1941, pro Američany ještě později. I z toho je vidět, že ony společné evropské tradice jsou tak nějak vágní a spíše nijaké. Faktem je, že pro nás už vlastně do jisté začala ve dvacátých letech, kdy Konrád Henlein začal uměle vytvářet etnické konflikty mezi Čechy a sudetskými Němci, vedoucí nakonec s dopomocí Evropy k výše uvedeným skutečnostem.

Nevím, zda současná evropská globalizační akce povede k další válce - faktem je, že příprava na ní je již v plném proudu. Na místo sudetských Němců nastoupili čeští Cikáni, na místo profesionálního rozeštvávače zkušení komunističtí a chartističtí aktivisté. Jeden z nich se jmenuje Petr Uhl a jeho zásluhy o umělé vyvolání etnických konfliktů mezi Čechy a Cikány jsou příznačné. Vzpomeňme si jen na Matiční ulici v Ústí nad Labem - z hloupého sousedského konfliktu, které jsou samozřejmě nemilé, ale jakých jsem např. jak na místní Zbraslavské radnici řešil mnoho, dokázal vyvolat umělou aféru, o které píše tisk po celém světě, aniž by samozřejmě pochopil, v čem je jeho podstata. Konečně: soudruh Uhl sám přiznává, že nerozlišuje rasové a etnické rozdíly, tedy chybí mu schopnost běžná v průměru u zhruba čtyřletého dítěte, přinejmenším u typických případů. Člověk s takovýmto postižením je samozřejmě zcela nevhodný právě pro takovouto práci, i když nechci předstírat, že i pro vnímavější jedince se nejedná i těžký a většinou nepříjemný oříšek - a nemusí vždy jít jen o Cikány, ale třeba i chov prasat, které majiteli chutnají, ale sousedům nevoní. Rozumný státní aparát potom samozřejmě nepověří podobným úkolem duševního invalidu Uhlova typu, ale lidé s předpoklady pro sociální práci; domnívám se, že vynikající znalost marxismu-leninismu včetně Trockého revizionistického učení byla kádrovým předpokladem za komunismu, ale dnes je překonána. Pravda, vycházím asi z nesprávného předpokladu, že komunismus jsme už u nás překonali - nikdo prostě nejsme dokonalí.

 Mám několik osobních zážitků z komunistickou StB a komunistickými politickými procesy, proto vím, jak se člověk postižený totalitní policejní a soudní persekucí cítí. Proto, když jsem se jako poslanec v devadesátých letech setkával s řadou obětí chartistické persekuce, ať už policejní, soudní, diskriminace v zaměstnání, zneužívání psychiatrie a jiných lékařských postupů či oběti prostého zastrašování lidí formou osobního politického nátlaku a vyobcování, chápal jsem, jak se asi cítí. Mám asi přecitlivělost na politické procesy, proto nemohu vystát ty, kdo se podíleli na jejich režii. A jsme opět u soudruha Uhla, který při jejich inscenaci nejednou posloužil, ať už přímo (např. případ Tomáš, http://www.mujweb.cz//www/jirisoler/klauslp.html#PřípadTomáš ) nebo nepřímo jako zastánce "postižených". Samozřejmě, nejhorlivěji se jeho inkvizitorská touha projevila v době, kdy jako "ochránce lidských práv" sehrál pověstnou úlohu žáby na prameni, nelze se potom divit, že většinu podobných případů vyhrávají ti jím postižení až u Evropského soudu ve Štrasburku, pokud mají dosti trpělivosti dotáhnout svůj případ až tam. Soudruh Uhl se tak pro mnohé z nás stal typickým symbolem chartistického bezpráví. které si v ničem nezadalo s bezprávím komunistického režimu v 80. a 90. letech; samozřejmě s obdobím 50. a 60. let (kdy byl s. Uhl členem KSČ, vyhlášené zákonem za zločineckou organizaci) srovnávat nelze.

Ještě k tzv. disidentské činnosti soudruha Uhla podle Analýzy M. Dolejšího v 70. a 80. letech: Po celou dobu své existence působila Charta 77 se souhlasem Státní bezpečnosti a KGB. Přesto, že materiály, vydávané nepřetržitě vedoucím VONS Petrem Uhlem (...) byly evidentně ve smyslu zákona protizákonné (...), nebylo proti jejich vydavatelům nikdy zakročeno, jak v každém jiném případě bez výjimky odpovídalo praxi Stb. Tak to znám velmi dobře z vlastní praxe!

Ale vraťme se k podstatě věci. Když vzniklo nebezpečí rozpoutání války v Iráku, vznikla (snad spontánně) občanská iniciativa NIKOLIV NAŠÍM JMÉNEM. Chvályhodná iniciativa, snažící se sjednotit ty, kdo nesouhlasí s novým fašistickým útokem NATO, tentokrát proti Iráku. Iniciativa se kromě petiční činnosti podílí i na organizaci protiválečných demonstrací v Praze. Několika jsem se zúčastnil a přestože levicové složení jejich účastníků příliš neodpovídalo mé politické orientaci, snažil jsem se být tolerantní - zejména když reakce těch mladších lidí byly sice spíše z komunisticko-anarcho-fašistického košíku, ale působily velmi sympaticky. Toleroval jsem i to, když ve jménu společné věci vystupovaly některé osobnosti těsně propojené s Havlovým fašistickým režimem, jako byl pan Erazim Kohák - i když jsem se musel značně překonat. Ovšem když jsem přišel dnes na Staroměstské náměstí a tam jménem pořadatelů a účastníků vystoupil i komunistický a chartistický zločinec Petr Uhl, pochopil jsem okamžitě, že celá akce byla opět (pokolikáté už od roku 1989?) zneužita. Pochopil jsem okamžitě, že někdo takový alespoň mým jménem hovořit nebude, proto hodlám prověřit, zda se na organizaci demonstrace podílela i zmíněná iniciativa podílela, a v pozitivním případě svůj podpis pod peticí odvolat. Ne, že by se nějak změnil můj postoj k válce, k Iráku, k americkému terorismu apod., ale takovými lotry se opravdu zneužít nenechám, ti mým jménem mluvit nebudou. A příště, než něco podepíši, budu požadovat záruku, že tuto organizaci nebude reprezentovat žádný (bývalý) komunista ani chartista.

Konečně, i v sobotu 15. března jsem se zúčastnil jiné demonstrace, a to v upomínku již zmíněné nacistické okupace, jejíž výročí se naplnilo, ale i v upomínku na nacistické zločince, kteří tenkrát stejně jako dnes chystali globalizaci Evropy, likvidaci jejích národů včetně národa českého a jejichž představy se dnes snaží uskutečnit bruselští eurofašisté (viz např. http://www.mujweb.cz/www/jirisoler/maastrichtska_zrada.html#Nacistický ). Před budovou Černínského paláce jsme vzpomněli i na jeho bývalého obyvatele z doby německé okupace - na karlovarského knihkupce Karla Hermana Franka. Vzpomněli jsme si i na jeho péči o budoucnost českého národa, tak o podobnou té péči současné vlády a jejího ministra zahraničí o likvidaci českého národa a o jeho rozpuštění v multikulturní společnosti (nacisté dokonce předpokládali, že využijí rasový potenciál české populace jejím poněmčením a fyzicky zlikvidují jen národní inteligenci - v memorandu z 31. srpna 1940 např. projevil svou péči o náš národ takto:

"Geografická poloha Čech a Moravy přikazuje vtělení do Říše. Pro tuto polohu nejsou Češi schopni organizovat svůj vlastní stát. Rasově se český a německý stát tak sblížily míšením, že je možná politika asimilace nebo změny národnosti pro většinu Čechů. Vylučuje z asimilace inteligenci. Ta doufá, že Němci budou poraženi a Československo opět povstane. Tato třída je nesmiřitelná. Ostatní třídy lze podrobit německému vedení.")

Dnes samozřejmě nejde o vtělení do Říše, ale do Evropské unie, jinak se v podstatě nic nemění.

Další Frankovo memorandum pochází z Norimberku z průběhu vyšetřování Mezinárodního vojenského tribunálu: "Uplyne tisíc let a vina Německa ještě nebude smyta a vymazána". A svou poslední hlavní roli sehrál na jaře 1946 v Pankrácké věznici při své popravě - poslední veřejné popravě v Čechách.

Potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů vyřešil zákon 16/1945 Sb. - příslušný dekret presidenta republiky z 19. června 1945. Nechci věštit, jak dopadnou současní eurofašističtí likvidátoři českého národa, kteří oživují metody svých nacistických a kolaborantských předchůdců. Ale mohu se, alespoň prozatím, postarat o to, aby nemohli vystupovat mým jménem, jako na té dnešní manifestaci.

Lidé, bděte!

Jiří Šoler